Nejdřív je trénink a pak teprv ženy a šou (z písně J. Korna)

Všichni kouči jsou aktivními hráči Ironside, a tak nám například sdělili jak trénují, kolik do toho investují času a jak dlouhé mají jednotlivé tréninkové bloky: pětihodinový trénink v sobotu odpoledne plný drilů a v neděli ráno další takový trénink s dalšími drily a hrou na závěr + přes týden dva kondiční tréninky (na kterých zlepšují výdrž, plné sprinty, footwork a zasekávání) a jeden až dva sólo tréninky (v menších skupinkách) si asi těžko dokážeme v našich podmínkách představit. Nicméně se tomuto modelu můžeme velmi dobře přiblížit, když budeme chtít. Pomaličku i u nás končí venkovní sezóna a to je čas jít si pro inspiraci, jak trénují v tzv. offseason době.

Co nás všechny spojuje, je nadšení pro tento sport a fakt, že v něm až na výjimky neexistují profesionální sportovci. Nicméně v Ironside se to takovému nasazení velmi blíží*. Neexistuje, aby měli "odpočinkový den", kdy sedí na gauči. Odpočinkový den znamená, že si každý dělá něco na kondičku a kardio, jako je například běh. Důraz kladou především na dynamiku běhu. Podle kapitána obrany Russela Walacka je hodinový běh dobrý kardio workout, ale nereflektuje příliš dynamickou podstatu například náběhů v ultimate.

Dalším bodem, který bych podtrhl, je, že se cíleně snaží budovat základnu pro to, aby mohli na hřišti podat ten nejlepší výkon. Je to jako byste si vybrali všechny peníze z banky, kam jste je dlouhodobě ukládali po malých částkách - výkon na hřišti je tak výsledek dlouhodobé práce. Na lajně jich pak stojí 28, což znamená, že si člověk zahraje každý čtvrtý bod, a proto do něj může dát to nejlepší ze sebe. Díky tomu, že je ultimate tak vysoce kompetitivní, nikoho ani nenapadne, že trénink je méně podstatný než samotná hra. Ta hra na turnaji je podobně jako v ostatních vrcholových sportech třešničkou na dortu.

* Někteří hrají i profesionální ligu MLU během doby, kdy jsou v mimosezónním období. O MLU jsem se dozvěděl, že zase tak "profesionální" není, jelikož hráče neplatí, ale nabízí jim spoustu sponzorských darů a proplácí jim náklady spojené s cestováním.

Psychologie hry

V USA je tento sport pevně ukotvený podobně jako jiné univerzitní sporty, a tak je k němu přistupováno hodně profesionálně i z pohledu koučingu a herní psychologie. Kouči jsou často lidé, kteří se věnují nejen psychologii sportovce, ale i prvky, jak držet tým pohromadě a na stejné vlně.

Věci, které se nedají ovlivnit (zához, drop, hod na myšlenku, uklouznutí) hráči během hry cíleně vytěsňují z hlavy, aby si ji pročistili a soustředili se na přítomnost. Mimo hřiště hráči individuálně trénují soustředěnost různým způsobem, aby nebyli na hřišti roztěkaní. Obecně tohle pravidlo známe všichni, ale málokdo se na sebe ještě nějakou tu vteřinu nezlobí, nebo si nepřebírá nějakou poznámku svého spoluhráče. Přiznám se, že přednáška na téma "psychické odolnosti" mi přišla pro moji hru nejpodstatnější. Nejzajímavější myšlenka byla "resonovat pozitivní energii", kterou nás borci z Ironside skutečně naočkovali. A jelikož je ultimate týmový sport, je nutné se zaměřit na podání dobrého výkonu nejen pro svůj dobrý pocit ze hry, ale pro podání ještě většího výkonu pro svoje spoluhráče.

Odnáším si proto z Viking campu pocit uceleného puzzle, které znamená spojení hráčských dovedností, znalost základních principů pohybu na hřišti jak v obraně tak v útoku, ale také představu o tom, jak má vypadat psychická rovnováha hráče ultimate. A ještě vás asi budou zajímat finance. Tedy celkově to bylo 95 euro za training camp a cca 250 euro za dopravu a další náklady spojené s pobytem v Kodani.

V USA je dost silná komunita ultimate hráčů, která je ochotná předávat své know-how

Podobně jako se v Rusku nebo Itálii odehrály training campy Sockeye, je pravděpodobně mezi Američany o koučování Evropanů nemalý zájem. Nicméně to vyžaduje iniciativu ze strany domovské asociace. Dáni chtěli něco podobného, a tak se nebáli oslovit poměrně slušný počet týmů na WUCC a nejvíce pozitivně se ohledně myšlenky training campu vyjádřil právě Ironside - navíc Dáni ušetřili na letenkách (Lecco - Kodaň). Nyní je na čase podělit se s tím, že jsem je dostatečně nalákal na české pivo a naši rozsáhlou a stále kompetitivnější komunitu. Ironside by se tedy rádi podívali i do ČR, sice asi ne v tolika lidech jako po letošních WUCC, ale ve dvou či třech lidech. Mohli by pro nás znamenat velkou inspiraci a pro někoho i třeba zlomový moment jeho ultimate kariéry. :-) Pojďme to společně zorganizovat, věřím že bychom se s pomocí ČALDu byli schopni poskládat na dvě letenky. Boston je z té bližší části USA a myslím si že je to nabídka, která se neodmítá.

Boston Ironside a jejich pohled na současný systém bez observerů

Boston Ironside odešli z WUCC poměrně zklamaní, při zápasu s Buzz Bullets jim štěstí nepřálo a s Japonci prohráli 17-16. V dolní skupině pak všechny porazili a dostali se na deváté místo. Ze zápasu s Buzz Bullets jim i v Kodani stále přetrvával pocit křivdy, že Japonci odmítali diskutovat o hláškách, často se slovy "I don't understand, ask our captain." To je dohnalo k úvaze a několika ohnivým článkům s prohlášením, že existují týmy, které takticky využívají hlášek ke svému prospěchu a neexistuje žádná třetí strana, respektive observer (arbiter), která by dokázala dát někomu za pravdu. Tento názor asi sdílí řada amerických týmů, oproti těm evropským, které s tímto pohledem většinou nesouhlasí.