WOMEN ULTIMATE – Co není v nohách...

Mentální stránka sportovního výkonu je oblast, kde je nejen česká ultimate scéna ukázkovým příkladem amatérismu. Prakticky žádný turnaj se neobejde bez alespoň jednoho zápasu, ve kterém dojde k vypjatému momentu (od jedovatých poznámek po otevřené hádky) buď mezi soupeři, nebo dokonce mezi spoluhráči v rámci jednoho týmu. Je mi jasný, že si teď říkáte: "to říká ta pravá", jenže co když se zeptám na opačný extrém? Schválně – kolikrát se vám stalo, že jste se ze všech sil na sideline snažily přimět spoluhráčku, aby zapomněla na drop v minulém bodě a odehrála zbytek zápasu v pohodě?

 

Tohle jsou jen dva extrémní případy toho, kdy naše hlava, resp. psychika, ovlivňuje to, co předvádíme na hřišti. Propojení mysli s fyzickým stavem je celkem nasnadě. Samy víme, že když se bojíme, začneme přerývaně dýchat, některým méně šťastným vyskáčou při pocitu nervozity na kůži krásný červený fleky. No a stejně to funguje i při sportu. Cítíme-li před nebo během zápasu stres, úzkost či nervozitu, automaticky se zvýší napětí v celém těle a to pak nemůže podat stoprocentní výkon. Dokážete si vybavit nějakou konkrétní situaci, vlastní zážitek z frisbee, z nějž je propojení zřejmé? Gratuluju, právě jsme společně udělaly první krok směrem k dosažení mentální odolnosti, uvědomily jsme si její potřebu.

Zadáte-li do vyhledávače klíčový výraz "mental toughness", nebudete vědět, co číst dřív. Každý coach má svojí strategii, svůj způsob, jak tým či individuálního sportovce naučit zvládat psychickou zátěž během sportu. Tyhle prvky se ale v různých podobách vyskytují na každém seznamu:

 

Primárně asi každého napadne motivace k pravidelnému tréninku. Ale když jedete na turnaj pro medaili a soupeř, na kterého jste měli narazit až v semi, vás vyřadí už ve čtvrtfinále, možná vám bude chybět motivace vůbec hrát. Zabývat bychom se měly budováním především motivace vnitřní, která má jak známo dlouhodobější účinky, a hlavně ji můžeme ovlivnit (viz bod 2). Základním postupem je při tom stanovování cílů. A protože to člověk musí dělat pořád DOKOLA, snadno si zapamatujeme, že naše cíle musí být DOsažitelné, KOnkrétní a LÁkavé (abychom měly chuť jich dosahovat). Tyhle cíle si pak můžeme vybavit, kdykoliv si budeme potřebovat připomenout, proč vlastně danou věc děláme.

Najít správnou míru sebevědomí dá dost práce. Tipla bych si ale, že u nás holek bude v naprosté a drtivé většině převládat jeho nedostatek a to nejen kvůli tomu, že sebevědomí je obecně u žen stále ještě často vnímáno jako negativní vlastnost. Různých podnětů k jeho ztrátě také není málo. Namátkou zmiňme pohrdavé poznámky opačného pohlaví o ženském ultimate obecně, přes nevyžádaná hodnocení vašich hodů/stylu běhu/[doplň si sama], po několik chyb v řadě v důležitém zápase. Dobrá zpráva ovšem je, že i sebevědomí lze vytrénovat. Prvním krokem je zobecnit si situace, v nichž dochází k propadu sebedůvěry:

a) Nejsme dobře připravené.

Tohle nás ovlivní, ať už jsme si špatné nebo nedostatečné přípravy vědomy, či ne.

b) Bojíme se (jsme nervozní z) toho, jak něco dopadne. Do téhle kategorie spadají všechny věci, které nemůžeme ovlivnit, jako výsledek zápasu, výsledek turnaje, jestli na vás bude někdo nepříjemnej, jestli bude foukat, atd.

 

Postup pro vybudování správného levelu sebedůvěry tedy spočívá v systematické přípravě a vybudování systému věcí, které ovlivnit můžeme a které maximálně přispějí k našemu dobrému pocitu z předvedeného výkonu.

Pokud jste si už zvládly osvojit první dvě složky a daří se vám je udržet, přichází na řadu další stavební kámen pevné vůle – koncentrace. Obzvlášť jste-li hrající trenér nebo kapitán a při zápase se vám hlavou honí milion věcí ("Mám změnit obranu...? Musím říct XX, aby koukala po disku… Stahovat sestavu už teď nebo až v dalším bodě...? Není YY nějaká smutn...? Proč nedodržujeme taktiku...?) je vážně složitý stoprocentně se zkoncentrovat na danou chvíli a daný náběh/chyt/hod. I udržení pozornosti se ale dá vytrénovat a postupně tak prodloužit maximální dobu soustředění.

 

Jednoduše. Udělejte procvičování jednotlivých složek součástí tréninku. Trénujte vrcholový výkon. Ta jednodušší část jsou věci, které si můžete odfajfkovat. To, co fyzicky můžete udělat pro to, abyste hráli, jak nejlépe dokážete (fyzická příprava, taktiky, sbalení si všech věcí na turnaj, třikrát políbit talisman a tak. :) Druhá část je ta těžší. Spočívá v uvědomění si toho, jak se v konkrétním okamžiku cítíme. Tento stav pak můžeme, pokud možno bez emocí, zhodnotit a porovnat se stavem, v jakém si přejeme (případně nepřejeme) být. A pak už stačí všimnout si, že jakmile jeden okamžik uběhne, je tady druhý, který nám dává možnost svůj stav změnit. S tím minulým už nic nesvedeme, každý budoucí ale můžeme ovlivnit tak, jak si přejeme.

Pokud už teda dávno nežijete podle čtyř dohod nebo už vám psycholog řekl, že k němu nemusíte chodit, protože to máte všechno děsně na háku, můžete si vnitřní stránku své hry rozvíjet zejména před a po tréninku, případně před a po zápase/turnaji. Níže najdete příklady konkrétních technik, které můžete bez dalšího zařadit do svého tréninkového plánu.

 

Tenhle nástroj je skvělý pro všechny tři složky vrcholového výkonu. Dokážu-li si před zápasem v hlavě představit přesný obraz toho, jak bych si přála, aby moje hra vypadala (včetně možných překážek, které se mi to budou snažit ztížit), můj mozek bude mít pocit, že jsem to už přesně takhle zahrála. Pokud chci nějak hrát, jasná a konkrétní představa a vizualizace celého průběhu mi pomůže přesvědčit sebe samu, že to dokážu, a pomůže mi identifikovat kroky, které jsou nutné k dosažení cíle.

Příklad: Víte, že na tréninku budete trénovat overy? Před fyzickým warm-upem požádejte spoluhráčky, ať si v hlavě zkusí představit samy sebe, jak hážou ideální over (přes celé hřiště/rychlý/s velkou rotací… cokoliv).

 

Myslím tím především práci s dechem. Ten se používá kvůli tomu, že ho vždycky máme u sebe a tudíž je kdykoliv připraven k použití. Užitečný hlavně jako trénink udržení pozornosti. Jak dlouho se zvládnete soustředit jen na svůj dech? Pokaždé když začnete myslet na něco jiného, vraťte se zpátky k dýchání. Každé rozptýlení a návrat k soustředění je jako provedení jednoho opakování fyzického cviku. Trénuje se sval soustředění.

Příklad: Na tréninku zase všichni dělaj bordel, nestojí to za nic. Jo jasně, můžete jim dát sprinty a kliky a já nevim, co ještě (btw. fyzický tresty už jsou dávno out). A nebo můžete zkusit všechny zastavit a donutit dejchat. Poprvé se vám možná vysmějou, ale časem je třeba uvidíte dejchat si samy pro sebe na sideline.

 

Tak jako kluci mají obecně trochu lepší prostorovou orientaci, tak mají holky obecně lepší schopnost vnímat audio podněty. A toho by se podle mě mělo při hře využít. Uvědomte si, jaká slova volíte, když mluvíte samy k sobě (nahlas nebo v duchu) a když mluvíte k ostatním. Promyslete si, jaká slova nebo věty vás popostrkují směrem k lepšímu výkonu a naopak.

Příklad: V rámci teambuildingu si udělejte průzkum. Když je vaše spoluhráčka psychicky dole, jak by si přála, abyste s ní mluvily? Co by chtěla slyšet? Nebo chce jen obejmout? Nebo chce být úplně sama?

Dostat se do toho správného mentálního stavu vám můžou pomoct i individuální nebo týmové zvyky. Prostě věci, které uděláte v konkrétní situaci a víte předem, jaký vliv na vás budou mít.

Příklad: Na to zvládnete určitě přijít samy. ;)

 

Posledním bodem, který se vztahuje zejména na situaci po výkonu a o kterém bych chtěla mluvit, je efektivní feedback. Hranice mezi kritikou a objektivním posouzením totiž může být velmi úzká a často jde jen o volbu slov ("Zase ti utekla na dlouhou. x Nedaří se nám bránit, jak jsme si předsevzaly, odteď uděláme všechno proto, abychom soupeřky nepustily od disku.")

Příklad: Po zápase projděte všechny individuální i skupinové cíle, které jste si stanovily. Podařilo se vám je splnit? Pokud ne, vizualizujte si ideální stav. Pokud ano, oceňte se a pokračujte dál.

 

Zase se musím přiznat, i pro mě je tohle nový odvětví a zatím jsem určitě odkryla jen špičku ledovce. Každopádně se už dost těším (pro ty, co mě znají, ze zcela zřejmých důvodů) na případné dopady mentálního tréninku, který krůček pro krůčku budu začleňovat do svojí přípravy. Článek by vás ideálně měl zase dovést k zamyšlení nad tím, jak hrajete, a jestli pro svoje zlepšení nemůžete udělat ještě něco navíc. Takže co vy? Nechcete se podělit o to, jak vaše psychika ovlivňuje váš výkon? Nebo co děláte jako tým pro svou mentální přípravu? Nebo vám to celý přijde zbytečný? A Jan Tleskač?

 

Tématem psychické odolonosti se na poli ultimate zabývají především Tiina Booth a Anna Rogacki, jestli někdo víte o dalších, ozvěte se v komentářích.