Lipno. Díky za něj. A proč vlastně propagovat?

My jsme vlastně nečekali, co se bude dít, my jsme ty lidi sami od sebe otravovali, že nás prostě chtějí vyzkoušet. A nakonec chtěli a bavilo je to, často se i vraceli, ale museli jsme jim říct, že chtějí.

 

Intenzivnější potom byly naše stěžejní akce mimo regulérní program: ať už turnaj pro návštěvníky o ceny či exhibice hráčů na trávě, i sledovanější na písku; soutěže pro děti v beach aréně přímo na Lipně i v rámci všedních dnů pro táborové děti v Přední Výtoni, kde jsme dva týdny sídlili a představovali lidem frisbee: těchto akcí nad rámec se však účastnily opět desítky lidí a spousta dalších je s obdivem sledovala.

Někteří u nás po dobu parku trávili i několik hodin v rámci více dnů, prostě je to chytlo, část z nich jste třeba už potkali na nějakém turnaji, ale takto přímo přesvědčených asi zatím moc není.

Co to ale určitě přineslo, je ohromné rozšíření povědomí o nás jako o sportu a množství lidí, co si již pod názvem Ultimate Frisbee, představí kompetitivní týmový sport a ne jen házení v parku.

 

Proto bych nyní rád poděkoval všem, co se na tom jakýmkoli způsobem podíleli, ať už jen jako hráči v exhibici, tak jmenovitě těm, bez kterých by tato akce vůbec zpočátku nemohla vzniknout, a to Carlosovi, Štěpánovi (Dred) a Kačí. Dále všem těm, kteří tam zůstali delší dobu a tvořili program pro stovky dětí, které si přišly frisbee vyzkoušet, konkrétně:

Míla Mages (Atruc)

Mára Dostál (ŽZ)

Kája Zubatá (KŠ)

Káťa Jánská (KŠ)

Vojta Kabelka (Chupa)

Klárka Matejková (Chupa)

David "Hobit" Štefec (TM)

Matěj "Krejča" Krejčiřík (FUJ)

Tomáš Knížek (Atruc)

Raduš Hadlačová (VM)

Ted Grym (TM)

Téra Pešková (TM)

Dominik Manák (KŠ)

Víťas Bartoň (KŠ)

Betty Hodačová (KŠ)

Lenka Krausová (3SB)

Jan "Buchta" Ondráček (3SB)

Kryštof "Tofa“ Holeček (KŠ)

Gábi Vodičková (KŠ)

Ivča Sartoriusová (Atruc)

Baru Kilianová (Atruc)

Anička Sedláčková (TM)

Ondra Votruba (FUJ)

Adéle Dobiášová (3SB)

Michal Marek (3SB)

Tomáš Němeček (PE)

Rio-Lipno tedy z mého pohledu mělo ohromný efekt, který však není hned vidět, ocení ho ale každý, kdo se jakkoli snaží frisbee u nás propagovat či se jen v týmu stará o nováčky.

 

Kromě povědomí mezi stovkami lidí z řad návštěvníků totiž park ukázal, že mezi sebou máme poměrně dost lidí, kteří jsou ochotní a na místě i schopní tu frisbee někam posunout nejen herně. Tak jsme si získali jméno mezi dalšími sporty a lidmi, co se ve sportovním prostředí pohybují, protože zápal a ochota již zmíněných lidí totiž znamenala chválu jak ze strany návštěvníků, tak právě lidí, kteří na Lipně měli různé věci na starost či zajišťovali i jiné sporty, což vedlo k dalším možnostem propagace na místě nebo delším časům exhibic, proto bych chtěl zúčastněným opravdu poděkovat, mělo to smysl.

Pokud od takovýchto akcí čekáte přímo nové hráče pro váš tým, tak vás většinou zklamu. Přestože jich pár je, tyto velké akce takhle nefungují. Stejně totiž většina z vás neví, co si počít se sice šikovným a nadšeným, ale 12letým klukem.

Malý apel si ale přesto neodpustím, část z nás si totiž moc neuvědomuje, že tyto akce nejsou pro zábavu stávajících hráčů, ale pro širší veřejnost. Tedy vy hráči nejste ti, pro koho se na místě někdo snaží, jen vás k tomu samozřejmě potřebujeme a taky z toho časem právě vy těžíte, ale na akci by vám mělo dojít, že to nefunguje jako na frisbee turnaji a některé organizační věci musí být prostě striktní, protože už sami nejsme organizátory celé akce.

Pokud vás dále zajímá můj osobní názor na problematiku propagačních akcí a ukázek v rámci jakýchkoli festivalů, tak čtěte dál, nic jiného se už ale v následném slohu nedozvíte.

 

Jak moc velký tyto akce mají smysl, jaký mají efekt? Je naším cílem udělat z návštěvníků hned nováčky? Co je vlastně potřeba? Co návštěvníky baví?

První věc je vždy si uvědomit, co je to za akci a co od účasti chceme. Pokud jdete dělat na hudební festival doprovodný program přes den, tak jste prostě jen zábava pro pár lidí, co nechce dospávat a nic moc tím asi nezískáte. Představte si klauna žonglujícího se čtyřmi míčky, tak to jsme my, a se slovy: to je jednoduché, nabízíme lidem, že je za dvacet minut naučíme žonglovat se třemi. A i když se to takovému klaunovi povede, chcete se vy pak proto stát klaunem?

 

Akce zaměřené na prezentaci sportů obecně: lepší, ale pořád nic moc, ultimate frisbee nikomu nic neříká, pokud nás přímo nikdo nevidí, nikoho nezajímáme, pokud si to nikdo přímo nevyzkouší, tak to nikoho nebaví. A většina těchto akcí je sice zaměřená na nábor, ale prvním problémem je, že je zde moc jiných sportů, které návštěvníci znají alespoň dle jména, například rugby, americký fotbal, lakros, jedny z těch menších sportů, přesto téměř každý si pod názvem něco představí. Že neví, v kolika lidech se to hraje a jaká jsou pravidla, že si pletou rugby a americký fotbal, že ani neví, že to není to samé? To je úplně jedno, umí si představit, jak se to hraje, což u nás ne.

Jak tedy získat vůbec trochu pozornosti na této akci, je být vidět a nabídnout možnost vyzkoušení si frisbee, no spíš ji vnutit. Podobné akce totiž s množstvím sportů fungují spíše jako letáčková válka zpoza stolečků, ve které my nemáme šanci.

Optimálně tedy akce, kde se jedná o netradiční sporty a akce, kde jsou lidé připraveni sportovat, jak mentálně, tak oblečením. Případně ještě lépe nějaká lokální akce, kde lákáte na trénink či občasné hraní v té dané lokalitě. Potom se teprve dá řešit, že s vámi návštěvník začne trénovat. Pořád ale platí, že se musíte vnutit, že vás musí vidět.

 

Pokud ale upustíte od jediného záměru sehnat do týmu hned několik nováčků, tak tyto akce mají smysl i jiný, třeba se někdo náhodně chytne, ale úplně stejně se třeba chytne někdo, koho potkáte v centru města a vidí vás v mikině Czech Ultimate, prostě spíš náhoda. Tyto akce jsou dobré především pro vytvoření povědomí, to aby ten, kdo bude tu samou akci třeba dělat znovu za rok, měl vlastně lehčí práci, protože když seznámíte dostatek lidí vůbec s tím, že ultimate frisbee existuje a je to sport, tak časem někdo takový přijde, jen proto, že budete někde v programu či na letáčku. Ale zatím nás prostě nikdo nezná. Jak to změnit?

Co lidé vidí a fascinuje je, jsou přesné hody, klidně na stojícího hráče, prostě ta přesnost a lehkost s jakou házíme. Člověk nemusí být skvělý hráč a handler, aby na podobné akci zaujal svými hody, neřeší se tu žádný pivot, break a obránce, prostě jen fakt, že vám to nepadá a lítá to hezky, takže žádné šílené střely, samozřejmě delší hody a hlavně hody horem jsou ještě zajímavější.

 

Prostě musíte návštěvníky zaujmout vizuálně, když už se dívají, tak to musíte být vy, kdo začne nabízet a mluvit, většina jich sama nepřijde, že si to chce vyzkoušet a něco naučit a když už, tak často právě ti, kteří si jen chtějí zaházet v parku, sami, bez vašich keců. Prostě se musíte prodat, vlastně nás, sebe, disk, svůj tým, ČALD.

Nám se osvědčila škola házení a následné zapojení do hry. Naučíme vás forhand, chcete? Na to lidi slyší, bojí se, nevěří vám, ale naučit individuálně návštěvníka, který není vyloženě nešikovný, základní hody zabere 10-20 minut, včetně toho, kdy mu vysvětlíte, jak se to hraje, proč vás to baví a jak to vypadá na české scéně, a bohatě to stačí, nehodí sice herní forhand, ale umí základ a je sám ze sebe nadšen a překvapen a tohle základní házení hlavně může naučit skoro každý ligový hráč.

 

Nezapomínejte zmiňovat to, čím jsme výjimeční: nemáme rozhodčí, lépe, my všichni jsme vlastně rozhodčí, jako když si jdete zahrát fotbálek s kamarády, taky ho nepotřebujete. Hraje se to i mixově, pro školy, pro party lidí, co spolu někam jezdí, pro rodiče s dětmi. Je to levné, disk stojí 300 Kč a s tím diskem můžete být jakkoli kreativní, co se týče hodů.

Jakmile umí trochu házet, je načase je zapojit do hry, bez ní jsme pořád jen klauni. Většinu z vás, kteří to čtete, nebaví házení v parku tolik jako ta hra, dokud jste nejezdili na turnaje tak vás to tolik nebavilo, baví nás to hrát, proto to děláme, proto návštěvníkům podobných akcí dejte možnost se taky bavit tou hrou. Prostě je přimějte si to alespoň na chvilku, jen na pár bodů, vyzkoušet.

Dost prostoru: potřebujete optimálně místo, kde si házet a kde zároveň hrát, když se hraje, tak lidí spíš přijdou, jakmile se něco děje, tak to chtějí zkusit, žebrák si taky do kelímku dá pár vlastních drobných, aby to vypadalo, že mu někdo přispěl. Není potřeba žádné regulérní hřiště, ale alespoň něco, kde se dá hrát 4 vs. 4  a dá se u toho popoběhnout, jinak ten sport nikomu neukážete. Je dobré tam mít v každém týmu stále nějakého hráče, ať to trochu koriguje a usměrňuje, hrát se dá ale téměř bez pravidel a klidně ve větším počtu, když je prostor. Vysvětlujte jednoduše, cílem je dostat disk na druhou stranu pomocí přihrávek a tam ho chytit, když disk jakkoli ztratím, příležitost skórovat má druhý tým. Je to sport jako každý jiný, cílem je dát bod, je jedno, jak to vypadá. Je to skvělé, protože tu není rozhodčí, dá se to hrát mixově a s tím diskem se dá hodit všechno možné. Nebazírujte na maličkostech a názvech, je úplně jedno, když někdo říká bodu gól a disku míč, alespoň si to lépe představí.

 

Dost lidí (a disků): házení s lidmi, optimálně co nejvíc individuálně, lidé starající se o hru a udržující ji v procesu, někdo, kdo pořád láká na hezké hody další návštěvníky. Někoho kdo hodně mluví, část těch lidí se nudí, chtějí si něco zkusit, zabavit se, pokecat si. Ocení pak právě to, že se jim věnujete individuálně, prostě prodáváme, prodáváte sport.

Pokud vám to za to stojí, tyhle akce mají smysl, pokud by mi ale organizátor nabídl nesmyslně malý prostor, tak na to kašlu taky, bez prostoru to smysl nemá. Ale každý sport potřebuje mládež, a k tomu je potřeba, aby nás veřejnost brala jako sport, tedy všeobecné povědomí, a to zatím nijak jinak získat neumíme, nechceme, aby mladí, kteří by hrát začali, museli poslouchat od svého okolí, že i šachy jsou víc sport.

Pokud však chcete hlavně nováčky, co začnou opravdu hrát, udělejte spíš předváděčku někde ve škole a podporujte svoje středoškolské studenty. Lidé, co se nudí v práci a chtějí jen večer něco dělat, aby neztloustli, jsou vám na turnaji k ničemu, naopak mohou někoho od vás z týmu odradit.

 

Malý příklad: 3SB mají letos medaili v každé kategorii z venkovního MČR, dokážete vyjmenovat všechny jejich hráče, kteří nezačali hrát a nezlepšili se právě na Středoškolské lize? Nejspíš ano, je jich totiž jen pár, v Budějovicích totiž něco pochopili a dělají to zjevně fakt dobře.