V rámci přípravy na WUCC se do Ženevy vypravil i mixový tým Velká Morava. A že byla opravdu velká potvrzuje i počet 26 hráčů, díky němuž patřila Morava k nejpočetnějším na celém turnaji. Přestože jsme byli kvůli povodním nuceni zrušit poslední „sehrávací“ soustředění, naše hra byla velmi slušná. Z 8 zápasů jsme zaznamenali 5 výher a 3 pohry, výsledné 22. místo z 32 zúčastněných týmů jsme si bohužel odvezli hlavně kvůli sobotnímu zakolísání v klíčovém zápase, jež nás odsunulo do spodní skupiny.
Byla to zcela jistě loňská výhra česko-slovenského týmu Disctractor, kvůli které jsme byli nasazeni jako 2. nejlepší tým turnaje. První den se hrálo v osmi skupinách po čtyřech týmech. První dva postoupili do horní skupiny (o 1. - 16. místo), další dva šli do dolní (o 17. - 32. místo). Náš cíl byl jasný – dostat se do horní poloviny.
Do prvního zápasu jsme nastoupili velmi bojovně a s přehledem vyhráli. Ve druhém zápase sice zahrozila menší krize, kdy jsme v úvodu trošku zaspali a schytali několik bodů, ale při skóre 0:4 jsme se probrali a dokázali jej obrátit v náš prospěch. Aby se však nevytvořilo kolečko, potřebovali jsme vyhrát i poslední zápas. Podle výsledků z průběhu dne jsme na to jasně měli, jenže nohy nám podrazila psychika. V začátku jsme nechali soupeře utéct o několik bodů a náskok už nestačili stáhnout. Po nedostatečně vyhecované hře jsme odešli se sklopenými hlavami s vědomím, že na letošní Talampayi už nemůžeme být lepší než 17.
V neděli jsme šli do zápasů s touhou napravit si náladu ze zpackaného včerejšího závěru a makat ze všech sil, což se nám vesměs dařilo. Výborně jsme si zahráli na hlavním hřišti proti juniorské německé reprezentaci vedené Ruem. Zápas jsme nakonec po urputném boji vyhráli – zkušenosti některých členů našeho týmu přece jen předčily sílu mládí druhého týmu. :-) Podlehli jsme opět až v posledním zápase, což pro nás znamenalo, závěrečný den turnaje budeme hrát o 21. - 24. místo.
Pondělní ráno nezačalo nejlépe. S očekáváním vyrovnaného soupeře, týmu Wombat, jsme byli odhodláni bojovat a zvítězit. Proti nám však nastoupila parta lidí s více či méně silnou kocovinou, jeden z nich hrál dokonce v županu. Oceňuji, že to Moravu nerozhodilo, nepodcenili jsme je a nastoupili jsme na ně jako na každý jiný tým. Wombati to zezačátku i přes svůj bídný stav zkoušeli, po deseti minutách ale odpadli a raději posílali na lajnu čtyři holky, které byly střízlivé. Bylo ale vidět, že chlapíci to v rukou i v hlavě mají (ultimate i alkohol) a za normálního stavu by to mohl být velmi zajímavý zápas.
Na závěr turnaje jsme se opět předvedli na hlavním hřišti v souboji o 21. místo. Melounova věštba, že jelikož jeho číslo na dresu je 22, znamená, že skončíme na 22. příčce, se bohužel vyplnila, i když ztráta na soupeře byla velmi malá.
V úmorném vedru, jež nás provázelo celým prodlouženým víkendem, jsme pak měli možnost sledovat finále mezi Black Bonzaï a Crocalli
. Pro Bonzaie to bylo už několikáté finále v Talampayi, ale ještě ani jednou nevyhráli, proto jsme s napětím očekávali, zda se jim konečně zadaří. V úvodu se jim vedlo lépe, ale pak se Italové vedení temperamentním Dáávidem, hráčem známým svými emočními výlevy na hřišti i za lajnou, vybičovali a nechali Bonsaie opět stát pod vytouženým prvním stupínkem.
Přestože se nám nepovedlo splnit si cíl umístit se v první polovině startovního pole, Talampaya splnila svůj účel. Velká Morava se zase o něco více sehrála a pár dní po turnaji se konečně určila finální sestava pro WUCC. Díky všem, kdo nám drželi a drží palce.