Právě se hraje: Juniorské hal. mistrovství ČR

Medvědovo malé tajemství

Vlastně jsem si letos jel Rimini pořádně užít. Okolnosti byly příznivé v mnoha ohledech. Předně jsem se tam vydal s pohodovým týmem a na rozdíl od loňska jsem se ulil z veškeré organizace, nemusel jsem kapitánovat a byl jsem prostě řadový handler v týmu. No a ještě odpadla starost s řízením, protože při účasti třech týmů z ČR jsme se rozhodli dopravit se na místo autobusem.

S Little Secret

Ono teda rozhodnutí jet do Rimini s týmem Little Secret přišlo z ničeho nic. Když jsem se na podzim koukal na stránky turnaje, viděl jsem, že jsou z Čech přihlášené dva týmy - LS a Žlutá zimnice. U kuřátek už jsem jednou hostoval, ale říkal jsem si, jaké by to asi bylo dát si Rimini za Secrety - nejet tam uhrát výsledek, ale spíš si to pořádně užít. Nicméně na nějaký čas jsem takové úvahy odložil a pak jsem odjel na turnaj do Kimle a z turnaje jsem odjel do jakéhosi jiného prostoru nechaje za sebou stopu ze svařáku lemovanou výpary slivovice.

Pak jsem se ráno probudil zase v Maďarsku a vedl velice zajímavý rozhovor s Brtem a Pipi. Dozvěděl jsem se, že je mám oba rád, že do Rimini chci jet radši s LS než se Zimnicí, že jsem se stal řádným členem Little Secret a ať se zaregistruju na týmech. Prostě některá rozhodnutí přijdou sama od sebe.

Zagorky z autobusu

Takže stojíme ve středu večer na Zličíně a čekáme na bus, který naložil první várku na Budějovické. Přijíždí relativně včas, nakládáme bagáž a cpeme se do autobusu. Cesta probíhá v opravdu zábavném duchu. Stavíme ještě v Čechách, takže zásoby s pitím se netenčí. Spíš máme opačné problémy a nelze se divit řidičům, že nechtějí stavit každou hodinu. Záchod v autobuse ale nelze použít, takže se ukazuje, kdo má opravdu problém a kdo dělá jenom Zagorku. Hráčka ŽZ Zagorku nedělá, takže bere PET flašku, čelovku na hlavu a mizí v intimitě nefunkčního záchodu. Když musíš, tak musíš.
Postupem noci začíná i Héřa dělat mezery ve svém nonstop projevu a když už vydrží být zticha celou minutu, víme, že se blíží večerka. Takže autobus postupně utichá a mezi stížnostmi na teplo nebo zimu se již ozývá tiché či hlasité oddechování. Pouštím si www, který mě v autobuse spolehlivě uspí a pak už mě ruší jenom pravidelné zastávky.

6/10 šroubů

Ráno nás zastihlo myslím ještě ve Švýcarsku, ale hlavní čtvrteční show nastala na dálnici v Itálii. Řidiči si na dovolenou vezou každý svojí dceru – Valinku a Barborku. Holkám se občas staví na záchod extra, klidně na mini-parkovišti v odstavném pruhu přímo na dálnici. Jenom vyběhnou, hned jsou zpátky, ale co to, autobus ne a ne vyrazit. Řidiči obcházejí autobus, radí se a nakonec nám říkají, že autobus má technické problémy, a tak voláme Italskou asistenční službu. Přijíždí nejprve chlapík z asistenční služby, který místo označí kuželíkama a praporkama, a to je tak všechno, čeho je schopen.

Pak se dostaví policiie s propiskama proklatě nízko, a nakonec všichni čekáme na servismana, který by prý mohl závadu odstranit. A co že se našemu modernímu autobusu přihodilo? No, nějak jsme cestou poztráceli šrouby ze zadního kola a v Itálii už jsme byli na 6ti z 10ti. Zkrátka ani servisák si nebyl jistý, že spraví autobus rychle na místě, takže po jednání s policajty, řidiči a kdo ví s kým ještě (vlastně by to asi věděl Jerry nebo Jana) objednáváme odkudsi náhradní Italský autobus, který nás za 800 éček hodí přímo do Rimini. Kupodivu se tak stalo a celý problém s busem nás tedy stál pár hodin čekání na dálnici a prachy, který snad nakonec zaplatil majitel autobusu.

Welcome to Rimini

V Rimini se ubytujem na hotelu, trocha odpočinku nebo procházky po Rimini a v podvečer nás čeká tradiční přátelák dvou českých mixů. Tradičně dostáváme od Zimnice vejřez, ale s tím už si na mě nepřijdou. Vím, že to nic neznamená a že během turnaje budeme hrát líp a líp.

Večer jdeme na welcome party s vínem a jídlem zdarma. Pořadatelé letos konečně zrušili úvodní performance na chůdách s ohněm, který po tolika letech začínalo bejt už trochu nuda. Místo toho ale nasadili asi hodinovou rádobyukázku gladiátorských bojů, kdy se nám jakýsi Ital snažil přiblížit a komentovat celou show. Bohužel v Italštině, takže stejně po deseti minutách na ně už nikdo nekoukal. No zabavili jsme se i tak, nakonec jsme si dali báčko s Flashflightem a pak jsem se nějak dostal na hotel. Jenom ty Carlosovy fotky mi přijdou takový nevýrazný...

První skupina

Ráno ale končí legrace a v pátek nás čekají první tři zápasy. První je nejtěžší soupeř ve skupině – aspoň podle nasazení – holandští Mouthfull of Sand. Ze začátku jim to moc nejde – asi se nechali malinko překvapit. Dokonce vedeme 5:3. Tam se ale naše hra zasekne a Holanďani se do toho pořádně obujou. Dostáváme neuvěřitelnou sérii bodů a najednou je to 12:5 pro Mouthfull. Dohrává se v poklidu a zápas končí 16:8 pro Mouthfull. Není to žádné překvapení, takže neklesáme na mysli a jdeme na další zápas. Tentokrát nás čeká anglický tým Curve, nasazený nejhůř v naší skupině, ale nechceme je podcenit. Po pár bodech se ovšem ukazuje že nasazení nelže a hrajeme v pohodě celý zápas, držíme vedení a v poklidu vyhráváme.

Nejdůležitější zápas byl tedy s novozélandskou Cupou. Pokud chceme být ve skupině druzí a jít potom rovnou nahoru, musíme Cupu porazit. Zápas je to vcelku vyrovnaný, akorát čerstvý vítr od moře nám dělá problémy při útoku. Když skončí čas, vedeme o jeden bod a hraje se cup +2. Opět se nám ale nedaří útok a Cupa v dramatickém závěru o bod vítězí. Škoda že jsme v zápase zkusili zónu až ke konci, docela na ně fungovala.

Dnes nám systém přeje a tak dohráváme docela brzo. Jdeme se ještě mrknout na Dudlíky (CZ juniors), kteří bojují s Italským týmem úplně na druhé straně pláže. A ještě na té dál od hotelu. Nu což, ráno jsem si sbalil do batohu pivko, takže Plzeň do ruky a hurá povzbuzovat. Popravdě řečeno jsem hrou juniorů příjemně překvapen. Rostou tam hráči, kteří jsou velkým příslibem pro open do budoucna. Na druhou stranu jsou tam ale další, kteří ve vypjatý moment zápasu totálně zahodí, nebo předvedou naivní myšlenku, se kterou soupeřova obrana nemá problém. Ale to jsou junioři – ještě se učí a já jim mohu jenom závidět, že začali tak brzo. Zápas s Italy za našeho vydatného povzbuzování dotáhnou k vítěznému cíli. No dobrá, tak za vydatného povzbuzování mých spoluhráčů... Ale já jim zase natočil kus na video.
Večer jdeme na party do Cirkusového stanu na pláži. Čeká nás živá kapelka a potom místní DJ, takže trsáme, bavíme se, kupujeme si drinky a zábava frčí. Na hotel se dostanu pozdě v noci, radši ani nevím kdy. Ale nešel jsem poslední a nedělal jsem cestou ostudu. Takže pohoda.

Sobota

V sobotu naštěstí vstáváme později. První zápas hrajeme v luxusních 12:10, ale zase budeme hrát večer poslední zápas. No stejně je to asi ta lepší varianta. Ve skupině jsme tedy skončili 3. a teď máme další skupinu po 4. Kromě našich loserů-anglánů, se kterými si neseme ze skupiny vítězství, máme 3. a 4. tým z „vedlejší“ skupiny, kterou vyhrála ŽZ. Takže máme i nějaké informace o soupeřích. Ale stejně – pokud se chceme dostat aspoň do první poloviny, musíme tuhle skupinu rozsekat. A první na řadě je Skotský tým The Clan.

Reporty od ŽZ nelhaly. Se Skotama nebyl vážnější problém a vedení jsme si drželi celou dobu. Co chtít víc – příjemný zápas, ve kterém pořád vedete, pěkné počasí – prostě pohoda v Rimini. Začali jsme pozdě, takže máme pauzu jenom jeden zápas a hurá na dalšího soupeře – francouzské Crumble. Čekali jsme snadný zápas a možná to se nám trochu vymstilo. Soupeř měl dost nevyrovnaný tým – několik spolehlivých zahazovačů, ale také několik veteránu, se kterými jsme měli problémy. Hráli jsme na hřišti podél moře a nějak nám nesedlo. Po zápase jsme se shodli, že písek byl nějaký hlubší, špatně se v tom běhalo a zápas byl dost fyzicky náročný. Zkrátka jsme se tahali. Bitva o každý bod, pár dlouhých se nám povedlo, ale pořád ne a ne to utrhnout. Vyrovnaný stav vydržel až do konce a najednou útočíme a musíme dát. Utkání rozhodujeme hodem do zóny po lajně na Miguela, který se skvěle zorientoval a rybou vyhrává překvapivě vyrovnaný zápas.

Až v 19:10 náš čeká zápas s holandskými Ultimus Prime, které si někteří pamatují ještě z loňska. Poslední večerní zápas má svojí atmosféru a hodně mě baví. Navíc je to vyrovnaná hra, taháme se o každý bod, chvíli vedeme o bod my, chvíli soupeř. Spirit je výborný na obou stranách. Zápas končí v cupu, kdy je stav 11:11, hra do dvanácti a jdeme na útok. Doneseme až k zoně, ale na finální přihrávku po lajně si obránce počíhá a sebere. Už nemáme síly ubránit, takže prohráváme 11:12. Ale i tak to byl výborný zápas a spíš si užívám unavený večer za soumraku, než aby mě trápila těsná prohra.

Neděle

V neděli opět začínáme později a čeká nás poslední zápas ve skupině proti Discofever. Typický tým, kterej má Rimini spíš pro zábavu než na extra výsledek. Což neznamená, že by hru nějak vypouštěli, ale nemáme s nima větší problémy a připisujeme si jednoduché vítězství. Ve skupině tím pádem končíme na druhém místě, a to nám zajišťuje první polovinu v mixové divizi.

A čeká nás křížový zápas, kdy vítěz bude hrát 9-12 a loser 13-16. Jdeme proti Stutgartskému Sugar-mixu. Popravdě mají zápas celou dobu pod kontrolou. Moc nechybují a pár našich záhozů dokáží potrestat. Drží si vedení celou dobu a zaslouženě vyhrávají. Takže můžeme být nejlépe 13. Krásné číslo.

Zabránit nám v tom chce kolumbijský tým 2600, se kterým sehráváme opět poslední zápas večer. Tentokrát jsme to my, kdo udržuje zápas pod kontrolou, ale v cupu se podaří soupeři stáhnout na rozdíl 2 bodů. Překvapení se ovšem nekoná a zápas vyhráváme. Po zápase nás Kolumbijci ještě naučí taneček a za živého doprovodu naše tři páry zatančí podle Kolumbijské předváděčky. Moc příjemný tým, ještě s nima chvíli klábosíme a dozvídáme se, že 2600 je nadmořská výška Bogoty a většina z týmu jsou hráči, kteří žijí různě po Evropě, jenom dva lidi z týmu opravdu přiletěli ze zámoří. Takže z pláže se pakujeme zase za šera, pár exhibicionistů z týmu se jde ještě vykoupat do moře a nerozhodí je ani Brtovo pubertální hlasité pokřikování. Opět příjemný večer.

Party je v Rimini každý večer, takže ani nemá smysl je nějak extra rozebírat. Ta nedělní byla na rozdíl od předchozích v klubu u pláže a nikoliv v cirkusovém stanu jako ty předchozí. Moc mě nezaujala – v klubu bylo spoustu lidí, vedro, fronta na baru a do tanečních kreací mě Héřa nestrhnul - na rozdíl od několika slečen a mladé paní. Takže odcházím docela brzo a stavujeme se ještě v přístavu. Poradíme Martě a Miguelovi, že není nejlepší nápad ukrást tuhle rybářskou loď, a když dostanou nápad, že na ní přešplhají po laně, za které je uvázaná, tak to vzdávám a razím k hotelu.

Pondělí

V pondělí už máme jen jeden zápas, a to o 13. místo. Hrajeme proti pirátskému týmu Arrrrrr – mixu z Něměcka, Švýcarska a USA. Ze začátku jsme totálně marný, prohráváme 6:1 a já si říkám: fajn, tak tady uhrajeme blamáž a je to za náma. Pak se nám ale podaří několikrát ubránit a donést a před koncem času dáváme čtyři body v řadě. Za stavu 12:12 (hra do třinácti) ubráníme a útočíme na vítězství. Před zónou si Carlos ještě nechá hodně rychle napočítat a i když odhazuje, soupeř hlásí stall out. Carlos s klidem sobě vlastním odpovídá: „OK, turnover,“ jako by věděl, že se nám podaří ještě jednou ubránit, dát bod a vyhrát 13:12. V Rimini teda končíme na třináctém místě, což je pro náš pohoda tým velice pěkný výsledek.

Jdeme ještě povzbudit Dudlíky v jejich zápasu o 3. místo, ale asi nám to moc nejde, protože nakonec prohrávají a končí čtvrtí. I tak ale pěkný výsledek, dobře mládí. Jdeme se sbalit na hotel a po návratu na pláž chytáme dobrý místa na tribuně a koukáme na finálové zápasy. V těch vyhrály ty lepší týmy, takže vše v pořádku. Chápu, že toto je laxní komentář a čtenář může být pohoršen, ale mě to sledování moc nebere ani na místě, takže ještě abych se o tom rozepisoval.

Žlutá Zimnice

Sluší se přidat pár řádek o Zimnici, i když moc pečlivě jsem jejich boje nesledoval. Žlutý základ posílilo několik individualit z jiných týmů - Frnk, Jerry, Zuz, Ondra a pokud jsem na někoho zapomněl, tak se omlouvám. V první skupině neměla ŽZ problém a bez problémů vše vyhrála. Pokud si dobře pamatuji, klopítnutí přišlo až v dalším kole s Mothful Of Sand, ale i tak se Zimnice dostala do horních pater, kde potkávala týmy jako Huck Finn, Yellow Submarine atd. "Žlutý" zápas zimnice vs. ponorka se odehrával v aréně a začátek jsme sledovali, Zimnice hrála dobře, ale Amíci trestali každou chybu. Odcházeli jsme ještě za vyrovnaného stavu, ale nakonec si Zimnice připsala prohru - útěchou může být, že je porazili budoucí finalisté. Každopádně Zimnice zakončila své účinkování v Rimini výhrou nad Ah Ou Puc a tím obsadila 7. místo.

Cesta autobusem zpátky už probíhá bez technických závad a končíme někdy dopoledne na Budějárně. Trochu slabší, když máte auto na Zličíně, ale mně stačilo už to, že jsme dojeli do Prahy.

A co dodat na závěr? Proč do toho Rimini vlastně furt jezdím, když je to daleko, drahý a často je tam ještě zima? Prostě ten turnaj má něco do sebe. Říkáte si, že dlouhá cesta je vopruz a stejně, když se na Zličíně skládáte do auta, tak už vás lákaj ty dálky, do kterejch odjíždíte. Těšite se na Italský pidihotýlky, uvítací party, krásnej píseček a, když vyjde počasí, tak i koupačku v moři. To jsou prostě zážitky, co vám nikdo nevezme, a kvůli kterým se do Rimini vracím. A jestli tam pojedu příští rok? Kdo ví...

Autor: Me2d, 20. 7. 2009

Poslat odkaz na e-mail

Další informace

Články

Pohledy zevnitř

Nesoutěžní a amatérské turnaje (2009)

Liga ultimate

Chci začít

#czechultimate