Zamperl Cup 2009

Někdy na konci roku přišel email, jestli nechceme přijet do Mnichova na ZamperlCup, že by na turnaji měli rádi i český ženský tým. Tak jsme si řekly: “proč ne?” I když se tento turnaj kryl s oblíbeným Drážďanským Nacht der langen Stollen, rozhodly jsme se s holkama ze Zimnice, že tam pojedeme. Nakonec jsme správně oslovily další posily z týmů FUJ, PD a TM, a tak tým Yellow Fever Girls, ne uz tak yellow, vyrazil do Mnichova ve složení: Ája, Twin-m, Twin-j, Veu, Katy, Janička, Zuz a Tina. Hodlaly jsme tam předvést naši “strašlivou kuřecí zónu”.

  Zimniční chlapi se mezitím chystali do Dražďan vyškolit naši omladinu, ale to je zase jinej příběh….

  V pátek večer jsme se “náhodou” sešly na poslední pumpě před Rozvadovem, a po něčem k jídlu a pár drbech jsme vyrazily. Bohužel ne úplně spolu, a tak posádka Ája, Twin, Twin, Veu vybavená zbrusu novou GPSkou (později pokřtěnou jako p*ča), hned na první dálniční rozbočce Norimberg/Mnichov trošku kufrovala. Je tam nově otevřená část dálnice, o který GPS neměla ani páru (zajížďka asi tak 8 km). No, kdybychom neměly zamrzlý všechna okna včetně předního skoro do půlky, tak bychom ty cedule asi nepřehlídly. Jenže, když se někdo spoléhá na p*ču, tak se nemůže divit. Mimochodem, to přední sklo nerozmrzlo za celou cestu do Mnichova (stačilo na to jen -14°C), takže řidič v lůžkové úpravě, musel celou dobu sledovat cestu mezi volantem. Představte si: topení a větrák na plný koule, v autě vedro a nedejchatelno, zvuk motoru vytůněný dírou ve výfuku, viditelnost z auta minimální, ale jinak vlastně pohodová 400 km dlouhá cesta.

  V hale jsme se obě posádky úspěšně sešly nad lahvinkama vín. Probraly jsme taktiku, vytáhly karetní hru Zoo a společně s naším maskotem z Wall City trochu popařily. V sobotu jsme naštěstí hrály až v 10:50, takže jsme se mohly v klidu nasnídat ve spací hale, kde pak hráli chlapi a jet do naší haly, která byla jen asi 20 min cesty autem po Mnichovském okruhu.
  Posádka Áji, zatím dostatečně nepoučená, jela jako první. Naštěstí tandemové spojení obou posádek a naše duchapřítomnost, zabránila dalšímu kufrování. To celé po tom, co ta p*ča v nejlepším momentě na dvojsjezdu z dálnice, se zasekla a odmítala sdělit, kterej z těch dvou sjezdů myslela, když naposledy hlásila: “Po 2 kilometrech se držte v jednom z pravých jízdních pruhů”.
  Halu jsme našly, převlékly se a hurá na náš první zápas s Mainzelmädchen. Asi toho nadšení bylo trochu moc, protože přesto, že jsme začaly útokem, jsme po pár minutách prohrávaly 3:0. A to do té doby, než kapitánku konečně napadlo, že jsme sem přijely hlavně předvést “strašlivou kuřecí zónu”, a tak po jejím nasazení, jsme už soupeřky nepustily ke skórování a zápas vyhrály 8:3.
  Ve 12:18 začal náš druhý zápas s Frau Rauscher, které jsme si interně přejmenovaly na ”Frei Rauchen”. Soupeřky vypadaly, že z naší zóny si vůbec nic nedělají, alespoň podle toho, co všechno zkoušely házet skrz ní, ale bylo jim to málo platný a prohrály 10:4. My jsme pilovaly útok i zónu a těšily se na poslední zápas naší skupiny s Woodchicas.

  Teď je čas na malé odbočení k systému turnaje a týmům, který se zde ve woman kategorii sešly. Takže bylo zde 12 týmů, rozdělených do 3 skupin po 4 týmech. První 2 týmy šly do horní skupiny, kde se vytvořily 2 skupiny po 3 (spodní to samé, ale to vás nemusí tak zajímat, nás to taky nezajímalo ;).

Základní skupiny:
Pool A: Woodchicas - Mainzelmädchen - Yellow Fever - Frau Rauscher
Pool B: Zamperl - Isosternchen - Frizzly Bears - DDT
Pool C: Frisky Beez - GoHoGirls - Erdferkelinnen - ZUF

  Do zápasu s Woodchicas ve 13:46 jsme šly tedy s tím, že zahrajeme a uvidíme. Po první obraně a následném našem útoku jsme prohrávaly 2:0. Pak už si jen pamatuju, že jsme bojovaly, hrály a bránily a útočily a najednou byl konec času a my jsme vyhrály 5:3 a hurá do horního poolu, kde se sešly týmy 1+1+2. Woodchicas hrály, naštěstí pro nás a naší “strašlivou kuřecí zónu”, hodně dopřednej útok. Takže nám daly hodně příležitostí jim sbírat disky ze vzduchu.
  Pak následovala dlouhá pauza, kterou nejedna naše hráčka využila ke spánku. A tak posilněné spánkem a se zalepenýma očima jsme v 15:58 nastoupily do zápasu s GoHoGirls. Taky to tak nejdřív vypadalo, ale naštěstí se nám podařilo oči rozlepit a v druhé části zápasu začít soupeřky válcovat, až jsme si uválcovaly pěknou výhru 7:6. Zapomněla jsem se zmínit, že se tady hrál skoro normální systém, jen ty tři povolené německé přihrávky po skončení času to trochu kazily a vlastně nám zkazily výhru 8:6, kdy náš útok ten poslední vynucenej bod na 3 hody nedal, ale možná můžeme být rády, páč dohrávat ten bod nás taky mohlo stát výhru, kdo ví, ale v té chvíli jsme měly opravdu našlápnuto a ten bod měl být náš :).
  Do posledního zápasu dne, našeho i všech, jsme nastoupily v 18:54 proti Frizzly Bears. Po ještě větší pauze než předtím, tentokrát poučení jsme ospalky vymetly z očí už před zápasem. Nic jsme nenechaly náhodě a vyhrály 10:3. Vtipná byla scénka posledního bodu, kdy po odpískání konce zápasu, šly Frizzly Bears do útoku. My jsme si vybraly jednoho otravu na markra a zbytek bránil zónu. Víceméně hned soupeřkám došlo, že přes celé hřiště je asi zbytečné hrát rovnou do zóny, a tak se jedna jejich hráčka odlepila od ostatních a šla si pro přihrávku do půli hřiště. Ája si řekla, že jí tu přihrávku jen tak zadarmo nedá a vydala se za ní. Disk letěl přímo středem, Ája však vystartovala a jejich první přihrávku odbránila. K disku se první dostala Janička, která vůbec neváhala a sekerou vyslala Tinu skoro do autu, ale ta se taky nedala zahanbit, vyškrábla disk a další sekerou skórovala na třetí povolený hod na Áju do zóny. Bylo to tak nečekaný, že tomu nikdo nechtěl uvěřit, obzvláště pak soupeřky.

  Večer jako poslední dorazivší do spací haly, kde se podávala výborná večeře, jsme se neskutečně přecpaly kombinací lazaňe, brambory zapečené s okurkou, řízek, maso, salát, některé měly i zeleninu, prostě od všeho něco. Umíchaly jsme si několik lahví vitamínových drinků; rozuměj jen samé tropické ovoce, jalovec a chinin, počkaly až Janičce uschnou kalhoty, polité horkým čajem při něhodě na stole, které Zuz nedočkavá tancování dosušila fénem, a vydaly se na párty. Cestou jsme si Veu zvěčnily v podobě homeless zaklesnutou v soše s cigárkem a flaškou a bez zvláštní příhody dorazily na party vzdálenou ani ne 50 metrů od spací haly. Byl to malý klubík s hospodou v horním patře a parketem dole, pro 24 týmů trochu malý, ale zařádily jsme si.


  Druhý den jsme zase hrály až později, zvědavé jak dopadl poslední zápas Woodchicas s italským DDT. Dohrávaly totiž ještě tu druhou horní skupinu. Woodchicas bohužel remízovaly s Erdferkelinnen, Erdferkelinnen porazily italky o 9 bodů, a tak i když Woodchicas v nedělním raním zápase vyhrály asi o 5 bodů, neměly od začátku moc šancí tak vysoké skóre překonat. Skončily tak na druhém místě ve skupině a už se mohly jen těšit na semifinále s náma.
  Před zápasem jsme si říkaly: ”…porazit jeden tým dvakrát na jednom turnaji, ještě k tomu rozehraný Woodchicas, který už nebudou překvapený z naší zóny, nó uvidíme…”. Nejlepší jsou neočekávaný očekávání, a tak po celkem zarputilém boji jsme Woodchicas porazily v Mnichově ještě jednou, a to 6:4. Jen, co jsme trochu vychladly, tak jsme se přesunuly do chlapský spací haly čekat na naše finále. Konečně jsme zkoukly pár chlapských zápasů, a měly příležitost zdrbnout kde koho, takže nám ten zbývající čas pěkně utíkal.
  
  Malá zkušenost: není dobré vypít příliš limetek, to vám tak zakyselí žaludek, jak se některé z nás druhý den přesvědčily, a způsobí nepříjemné bolení břicha, že je podle mě lepší to prokládat něčím ne tak agresivním, jako je třeba chmel.

  Finále bylo úžasný. Hrál se první bod. Náš útok jsme nasadily v takovém tempu, že jsem si říkala, tohle nemůžeme vydržet. Ale vydržely. Naší strašlivou kuřecí zónou jsme si vynucovaly chyby a celkem lehce skórovaly. I když se musím přiznat, že z finále si toho moc nepamatuju. Pamatuju si první bod, jednu super obranou rybičku soupeřky, která bohužel nebo naštěstí vyšla naprázdno. A pak poslední bod, kdy jsme odbránily druhou povolenou poslední přihrávku a na tu třetí zkusily zvýšit skóre na 7:4, což se bohužel nepovedlo, i přes nádhernej výskok Twin-m, která neuvěřitelně progresivní over nejdřív chytila, ale setrvačností v pádu neudržela v pazouře. Vše mezitím mám jako v mlze, to asi tím adrenalinem a euforií ze hry.

  Prostě co dodat. Yellow Fever Girls hrály krásně, agresivně a chytře, a i přes ty dva ospalé začátky zápasů, si odvezly vítězství v celkem velké konkurenci. Jen porazit 2x Woodchicas je už samo velké vítězství. Škoda, že jsme se nepotkaly s Frisky Beez. Těšili jsme se, jak je vyklepnem, ale bohužel se neprobojovaly nahoru.

Tenhle turnaj jsme si opravdu užívaly. Užívaly si to, že:
…kombinace Twins jako marker/poacher byla prostě smrtící...
…číhající Veu se dařilo sbírat disky buď z neuvěřitelného výskoku a nebo v rybičce...
…Twin-m byla vždy připravená a v náběhu, takže over na ní přes celý hřiště v situaci, kdy zbytek ještě přemýšlel, co budeme hrát po naší úspěšné obraně, byl vůbec nejlepší…
… jistota Katy, občas nenápadná, ale vždy tam, kde má být, si se svým úsměvem ve tváři rozdávala s přehledem disky napravo, nalevo…
… Janička překvapovala soupeřky a lehce se dostávala do pozice chytajícího v zóně a její obrana byla skvělá…
…Tina, když bylo třeba neváhala sebou hodit hroznou mrchu na zem a v klidu si chytnout disk, či hnusnej over vyškrábnout na lajně, a samozřejmě neváhala použít disk v jakékoliv situaci, prostě nádhera…
…Zuz jako další jistota týmu měla hodně obran, její nadšení a dravost byly velkým přínosem…
…Tiwn-j kromě super markrování jsem ji ještě takhle nadšenou hrou snad neviděla; jezdila tam, jak namydlenej blesk...
…a Ája? ája si hrozně užívala obranu dlouhejch v zóně :).

Holky všem moc dík!!!