Právě se hraje: Juniorské hal. mistrovství ČR

DG liga 2010 - jaro, léto

Rok dvacet deset se přehoupnul už do své druhé poloviny, takže je třeba si alespoň trochu shrnout, co se během těch prvních šesti měsíců stalo v českém discgolfovém podhoubí.

Celý letošní rok směřuje vlastně ke dvěma vrcholům, které se oba uskuteční až na podzim - Mistrovství Evropy v srpnu ve Francii a zářijové Mistrovství republiky ve Vesci. To ale neznamená, že na jarních turnajích nebylo o co hrát. Minimálně se stále počítají body do letošního ligového ročníku, ale především - hrajeme pro radost a jsme rádi, že se můžeme na turnajích potkávat, poklábosit a zahrát si spolu!

ADD

Tradičním startovním turnajem byl Aprílový discgolfový dýchánek, který se už podruhé odehrál na zámku Kozel, především v malebném parku, který jej obklopuje. Oproti minulému ročníku byly některé jamky změněny, nebo nahrazeny jinými, to aby pohyb po kurzu byl co možná nejplynulejší a jamky se tolik nekřížily. Počasí také vcelku přálo, nebylo ani moc hezky, to by se nám po kurzu procházelo zbytečně moc turistů, ani moc ošklivě, abychom museli chodit po kurzu zachumlaní a mokří, prostě ideální podmínky. Pan kastelán Bobek se usmíval a nevadilo mu, že mu po parku chodí patnáct hráčů po zuby ozbrojených disky a neváhajíce tyto disky použít!

Po úvodních formalitách jsme se s úsměvem na rtech vrhli do hry. Jako v loňském roce se hodně házelo z kopce či do kopce, sem tam se pletlo v cestě nějaké to O. B. nebo Mando, v tom nejlepším případě rovnou voda. Prostředí pro hru je opravdu nádherné, travička posekaná, pevné koše rozmístěné, takže jsme se nemuseli tahat s přenosnými a celou dobu se mohli kochat krásnými výhledy na krásy místního parku.

Na to, že bude liga letos asi hodně vyrovnaná, poukázaly hned výsledky prvního kola, kdy nejlepší skóre - 62 hodů, měli hned tři hráči - Dany, Lukáš a Dr.Úd, ostatní přeci jen pár hodů již ztráceli. Fazonu z prvního kola nakonec ale dokázal udržet jenom Dr. Úd, který vyrovnaným výkonem ve všech kolech postupně hod po hodu navyšoval svůj náskok (62-62-61-31, celkem 213 hodů) a nakonec dokázal zvítězit s náskokem pěti hodů před Lukášem (62-65-63-31, 218) a osmnácti hodů před třetím Danym (62-66-70-36, 234). Finále si ještě zahrál Briky a Marťák, kteří se snažili trošku znervóznit Danyho, ale rozestupy čtyř hodů mezi nimi už moc velké drama neslibovalo.

Ženské kategorie se zúčastnily jen čtyři dívky a ženy, a to dokonce jen ze dvou týmů - plzeňské barvy hájily Zdenička s Evex a ty liberecké Helena s Gábinou. Nakonec zvítězila Zdeňka (78-83-80, 241) s náskokem dvaceti hodů na Evex (90-82-89,261), a třetí místo vybojovala Hela (99-111-110, 320).

Následovalo krátké a rychlé vyhlášení, které popoháněl kupředu přicházející déšť. Po roce se zase podíval na denní světlo putovní kundál, což je mimochodem největší a nejstarší discgolfová trofej u nás, který stál poslední tři roky u Hokešů na verandě a pro letošek se tedy za odměnu přemístil na rok do předsíně k Údovi. Uvidíme, kdo ho získá zase za rok.

Bagr cup

Třetí ročník Bagr cupu v Českých Budějovicích byl výjimečný tím, že se konal také jako součást discgolfového CELu, takže kromě známých českých tváří se na startu také objevili hráči z Rakouska a Chorvatska! Byla trochu škoda, že se neobjevili i hráči z Maďarska či Slovenska (přeci jen CEL je i jejich liga, že), ale celkem sedm cizinců na startu českého turnaje není vůbec špatných.

Minulé ročníky tohoto turnaje prosluly spoustou deště a mokrem zhora i zdola, a ani pro letošní ročník nebyla Taťána s předpovědí počasí tak úplně discgolfistům nakloněna! Déšť byl běžnou součástí letošního květnového počasí několik týdnů vkuse, a vypadalo to, že ani turnaji na „Riviéře“, jak odvážně Cimpy svůj turnaj nazývá, se toto počasí nevyhne. Naštěstí se ale stalo něco neobvyklého, Cimpy asi poslal Taťáně tu lahvinku, co měla slíbenou od loňska, a světe div se - pršelo před turnajem v pátek celou noc, v sobotu v noci také pršelo, mezi koly, když golfisté doplňovali síly v restauraci Oáza, tak pršelo, po turnaji také pršelo, jen při hře se vždy počasí nějakým zázrakem uklidnilo anebo pršelo jenom slabě a většinou jenom chvilku. V každém případě letos bylo mokro jen odspoda, takže kdo měl dobrou obuv a neházel si disky do vysoké trávy, tak mohl vydržet se suchýma nohama třeba i pět jamek!! :-) V každém případě jsme letos měli nejlepší počasí, které jsme kdy na Riviéře zažili!

Nejlepší a nejvyrovnanější formu ukázal Lukáš, který nasadil v prvním kole laťku na čísle 58, v druhém jí zlepšil na 55, čímž utvořil nový rekord kurzu, a ve třetím kole zopakoval 58, což byly cifry, které dokázal jen sem tam někdo napodobit, takže už před finále měl Lukáš luxusní náskok šesti hodů. Ve finále jen svojí dobrou hrou vítězství potvrdil a nakonec vyhrál o devět hodů, což v discgolfu znamená "o parník" (58-55-58-32, celkem 203). Druhý byl Dany a jeho nebývalá vyrovnanost (59-59-59-35, 212) a třetí Dr. Úd (62-60-58-34, 214). Až na čtvrtém místě byl první zahraniční hráč, a to Rakušan Johannes Hielfer (62-58-69-32, 221).

Zato ženskou kategorii Rakušanky opanovaly, jen upřesním, že startovalo celkem devět žen - první byla Irmgard Derschmidt (74-69-70, celkem 213 hodů), druhá Katharina Gusenbauer (69-71-75, 215), a až na třetím místě první Češka Kristýna Fojtíková (79-74-83, 236).

Příští rok už určitě bude slunečný, alespoň tomu musíme věřit, a všichni zase rádi na Riviéru přijedeme.

Lochna

Třetí částí ligového ročníku byl plzeňský turnaj Lochna, který se v Lochotínském parku konal již poosmé. Tento kurz v blízkosti plzeňské ZOO byl po léta jediným neměnným domácím kurzem, na němž se hrály stále stejné jamky již od prvního ročníku v roce 2003. Prostě ty jamky byly už tehdy tak dobře vymyšlené, že nebylo celá léta nutné je jakkoliv upravovat a vylaďovat. To se ale letos (a částečně už i v loňském roce) muselo změnit z důvodu stavby "Domu pohádek" v horní části parku. Stavba jako taková zas tak velká není a "zabila" by tak dvě nebo tři jamky, ale obrovská hromada zeminy, která vyrostla vedle stavby, zabírá ještě dvakrát tak větší prostor než "Dům pohádek" a to už je přeci jen v daném prostoru dost znát. Loni jsme jamky kolem stavby jen posunuli či pozměnili, letos už ale nastala důkladná změna, a to podle hesla "když přestavba, tak pořádná". Změny se tedy dočkaly i jamky v dolní části parku, které s "Domem pohádek" neměly vůbec nic společného a z celkového počtu osmnácti jamek byli čtyři jamky úplně nové a alespoň nějaké změny se dočkalo celkem osm jamek. Hráči nejdřív některé jamky trochu kritizovali, ale během pátečních doubles a sobotního prvního kola se všechny nedostatky upravily k všeobecné spokojenosti a mohlo se začít pořádně sportovat!

Turnaje se zúčastnilo celkem 19 hráčů, z toho 4 ženy. A ženskou kategorií tentokrát zahájíme přehled výsledků a vezmeme to pěkně od posledního místa. To obsadila jediná domácí hráčka Eva Kostnerová čili Evex, která však turnaj nedohrála kvůli rodinným povinnostem (Julie měla teplotu či co). Její výsledek z prvního kola, 84 hodů, ale vůbec nebyl špatný a patrně by mohla bojovat o prvenství. Bronzovou pozici tak získala Eliška Wallachová (87-91-89, 267), která o pět hodů zaostala za svojí mámou Helenou (85-81-96, 262). Té se hlavně nepovedlo poslední kolo, kterým nakonec prohrála dobře rozehranou partii s "dámičkou z Budějc" Katkou Zbytovskou (79-87-86, 252), která se nakonec radovala z vítězství.

V otevřené kategorii opět potvrdil formu Lukáš Filandr, ale tentokrát to neměl vůbec tak jednoduché. První dvě kola totiž opanoval Lukáš Jedlička z Oderského týmu DUBhill a v sobotu večer měl náskok pěti hodů. Lukáš Filandr se ale na neděli pořádně vyspal a ve třetím kole opět stanovil rekord kurzu cifrou 52 (rekord starého kurzu, 48 hodů, držel od roku 2006 Mark Trubl - pozn. aut). Tím Jedličku nejen dohnal, ale i o jeden hod předehnal. Pro finále to slibovalo opravdu dramatický boj, ještě když boj o třetí místo mezi Danym a Údem byl také jen o jeden hod ve prospěch Danyho.

Ve finále také byla vidět opravdu dobrá hra - spousta dobrých drajvů, ze kterých se následně rodily birdie, alespoň Lukášové v boji o první místo takovou hru předváděli - oba dva dali ve finále shodně tři birdie, Jedla si však dovolil také dvě boogie, kdežto Lukáš jen jedno, a to mu stačilo k vítězství o dva hody v celkovém součtu. Boj o třetí místo byl také dramatický až do úplného konce. Úd hned na první jamce Danyho vyrovnal, poté oba dva hráli všechny jamky na par a čekalo se na nějakou chybu. Ta ani u jednoho nepřicházela až do poslední jamky, po druhém hodu byli oba dva hráči v dosahu koše, Úd svůj putt proměnil, ale Danymu se v tu chvíli rozklepala ruka a svůj dohoz neproměnil, a tak posledním hodem přenechal třetí příčku Údovi. Marťák své loňské vítězství neobhájil a musel se spokojit pouze s účastí ve finále a také s pátou příčkou.

Následovalo vyhlášení, i nějaké ceny se našly (u Úda doma ve skříni; viz. pojem nízkonákladový turnaj), proběhly gratulace, domluvy, pomluvy, loučení a odjíždění. Tak zase za rok na Lochně - třeba si už budeme moci v pauze mezi koly zajít na prohlídku do Domu pohádek. Letu zdar a pohádkám zvláště!

Skalka

Tradiční liberecký turnaj si letos zvolil netradiční termín a z ryze podzimního turnaje se stal turnajem ryze letním. Prsty v tom má hlavní organizátor turnaje Pavel "Briky" Brückler, kterému byla letní pauza mezi turnaji moc dlouhá (také možnost podzimní termínové kolize s Czech open mohla mít svůj vliv), a tak vyslal do světa rychlou anketu, jestli by si spíš než na podzim nechtěli hráči zahrát spíše v letním počasí (alespoň tak to sliboval) a ono to nakonec klaplo, a tak se hrálo v půlce července. A ještě k tomu se turnaj oficiálně jmenoval "Skalka pro radost", móc pěkný!

Kurz doznal také pár změn, ale kromě jamky č. 17, kde si organizátoři pořád hrají s různými variantami O.B. kolem koše, se žádné výrazné změny neudály.

V kategorii Open byla hra neuvěřitelně vyrovnaná a pořadí se neustále měnilo, no posuďte sami: po prvním kole bylo pořadí následující: 1. Brückler, 2. Filandr, 3. Jedlička. Po druhém: 1. Filandr, 2. Blahout, 3. Jedlička, a po třetím kole: 1. Brückler, 2. Jedlička, 3. Blahout. K tomu, co všechno vedlo k takovýmhle kotrmelcům, se dostaneme pěkně po pořádku.

Vše to nastartoval sám ředitel turnaje Briky, když v prvním kole dokázal z osmnácti jamek dát sedm dvojek (birdie) a k tomu přidal jedno eso (hole-in-one) a jeho skóre bylo neuvěřitelných 54 hodů, čímž stanovil nový rekord (nového) kurzu! To mu ale asi stouplo do hlavy, protože hned v druhém kole se zhoršil o devět hodů a skóre 63 ho určitě nepotěšilo. Opačný posun zaznamenal Dr.Úd, který příliš neoslnil v prvním kole cifrou 59, ale v druhém kole se pochlapil, dal si také sedm dvojek (jen to eso si odpustil), a rekord kurzu ještě o jeden hod vylepšil na hodnotu 53 hodů! Úplně jiný přístup ukázal Lukáš Filandr, který se vyhnul divokým výsledkovým kotrmelcům, ale hrál nejen dobře, ale hlavně i vyrovnaně- první kolo 56, druhé 55 hodů. Jeho cestu turnajem však zastavili rodinné povinnosti, a tak nemohl dohrát nedělní třetí kolo, a tím pádem bojovat o příčky nejvyšší. Postupné zlepšování, to byl jistě cíl i pro Jedlu, který první dvě kola zahrál na 58 respektive 56 hodů, ale nedělní deštivé počasí mu příliš nesedělo a výkonem 63 hodů tak přepustil průběžné vedení zpátky Brikymu. Za tragéda nedělního kola však na krzu byl Dr.Úd, kterému mokré disky vůbec nelétaly tak přesně jako den před tím a doslova se kurzem protrápil se součtem 69 hodů, což znamenalo zhoršení mezi koly o plných šestnáct hodů! Tím se nedostižně vzdálil bojům o prvenství a spíše se musel obávat útoků zezadu od Marťáka a Danyho. Oba dva na něj sice po třetím kole ztráceli pět hodů, ale s jeho psychickým rozpoložením se mohlo ve finále stát ještě ledacos.

Ve finále zahrál Marťák výborně a na devět finálových jamek mu stačilo pouhých 17 hodů. Všichni ostatní pak zahráli naprosto shodně 21 hodů, takže se pořadí už dále neměnilo. Marťákovi chyběl na Úda jeden jediný hod, stejný rozdíl byl nakonec i mezi Brikym a Jedlou. Jeden jediný hod rozhodl o premiérovém turnajovém vítězství pro Brikyho, který tím byl částečně překvapen, ale hlavně velice potěšen. Určitě není nic lepšího, než si turnaj uspořádat a pak si ho ještě jako prémii i vyhrát!

Také v kategorii žen dokázaly obsadit medailové pozice pouze hráčky domácího klubu Hunters. Zvítězila Helena Wallachová o dvanáct hodů před svou dcerou Eliškou a třetí místo vybojovala Gábina Galová. Všechny ostatní hráčky se buď psychicky sesypaly během hry nebo raději do Liberce vůbec nepřijely. V každém případě byla letní verze Skalky opravdu hlavně pro radost. Tak zase někdy v Liberci na viděnou.

Autor: Dr. Úd, 26. 8. 2010

Poslat odkaz na e-mail