Neděle
První herní den mistrovství světa začínal a pro český open to znamenalo, že bude přesně ve 14:00 testovat úroveň své připravenosti proti národnímu týmu Belgie. Sraz jsme měli již v 10:00, protože bylo zapotřebí zjistit, zda opravdu všichni hráči z našeho týmu do Británie dorazili; a také si zahrát krátký aklimatizační zápas proti sobě. Už v dopoledním tréninku bylo znát, že na některých se strastiplná cesta podepsala víc než na jiných, a že náš odpolední zápas nebude vůbec lehký. Nicméně všichni byli plní motivace, přece jen to, na co jsme celý rok trénovali, začíná, tak se s tím pojďme sakra porvat!
Je neděle 14:00 a sedm nařezaných borců v bílém stojí na základní lajně s rukou nad hlavou, proti nim sedm týpků v tradiční belgické černé, zápas začíná, Belgie, třes se! Na začátku zápasu se nám sice podařilo soupeře hned breaknout a tlačit ho stavem 3:1, soupeř si ale vzal break rychle zpátky, a rázem byl stav utkání vyrovnaný (3:3). Tahali jsme se o každý bod až do stavu 7:7, kdy nás Belgičani opět breakli, díky čemuž vyhráli první poločas 8:7. Po poločase se český tým jakoby rozsypal, možná přišla na řadu únava z cesty – u některých to tak jistě bylo. Belgie dala hned po poločase čtyři body v řadě. Český tým byl schopen ještě jednoho breaku a dvou bodů ze svého útoku, ale to stačilo pouze na první prohru. Belgičani si poměrně v klidu pohlídali výsledek 15:10.
No co, stalo se, musíme vyhrát další zápasy ve skupině a teď všichni spát, ať nabereme síly na zítřek, půjde už o hodně!
Pondělí
Probuzení do deštivého rána s vědomím, že oba dnešní zápasy musíme vyhrát, abychom se mohli ucházet o TOP16, bylo pro velkou část týmu jistě deprimující. Po snídani jsme se zabalili a vyrazili na hřiště, kde nás jako první soupeř čekala Čínská lidová republika. Na blátivém hřišti v hustém dešti se nám podařilo rychle ujmout vedení a zápas jsme kontrolovali bez větších obtíží až do konečného výsledku 15:6. Ani po takto vysoké výhře v týmu dobrá nálada v týmu nepanovala. Hlavou se nám honily myšlenky typu: nehráli jsme dobře, musíme hrát líp, pokud se něco nezmění, se Zélandem prohrajeme. Zároveň jsme dokoukali zápas BEL vs NZL, ve kterém Belgie zvítězila 15:11, a ujala se tak vedení naší skupiny. Díky tomu jsme už věděli, že náš odpolední zápas proti Novému Zélandu bude přímým soubojem o druhé místo ve skupině, a pokud chceme myslet na horní příčky, musíme ho bezpodmínečně vyhrát.
Přestalo pršet, vyšlo sluníčko a kolem hřiště číslo osm sedělo poměrně hodně Novozélandských fanoušků. Nastoupili jsme dobře rozcvičení, rozházení a v neposlední řadě také velmi motivovaní. Čekal nás zápas se soupeřem z jižní polokoule a nikdo nevěděl, jakým směrem se může ubírat. Začínali jsme útokem a až do stavu 5:5 ani jeden z týmů nebyl schopen ubránit a dát break. To se nakonec prvně podařilo týmu České republiky, a to hned dvakrát po sobě. Vyhráli jsme poločas 8:6, nicméně jsme věděli, že ještě není vůbec nic rozhodnuto, neb soupeř zajisté soustředí všechny své síly, aby vyrovnal a průběh zápasu otočil. Nastoupili jsme do druhého poločasu a odehrálo se přesně to, čeho jsme se obávali. Hráči NZL vstoupili do hry soustředěněji, nahecovaněji a hráli výrazně lépe než v první půli. Ze skóre 8:6 bylo rázem 8:9; my byli o bod dole. Na naší straně proběhlo jisté stahování sestavy (jak do útoku, tak do obrany) a český tým si byl schopen vzít vedení zpátky. Nastupovali jsme do útoku za stavu 14:13 s tím, že když doneseme disk do zóny soupeře, zápas vyhrajeme a díky tomu obsadíme druhé místo ve skupině. To se ale bohužel nepodařilo, hráči Nového Zélandu ubránili a dali bod. Stav je 14:14, universe point, atmosféra by se dala krájet, útočíme, proběhne několik přihrávek, dlouhá, layout, chyt na základní čáře, přihrávka do zóny a všichni se radují. Novozélanďané něco hlásí, chvilku se diskutuje, ale nakonec uznávají bod a náš národní tým vítězí. Tohle se povedlo, hráli jsme opravdu dobře.
Úterý
Teď to bude hodně těžké, postoupili jsme do power poolu společně s hráči USA, Austrálie a Jihoafrické republiky. Pokud chceme uhrát slušný výsledek, v power poolu musíme být nejhůř třetí.
Dopoledne jsme měli odehrát zápas proti národnímu týmu USA - proti hráčům, které všichni sledujeme ve videích, na internetu a všude, kde to jen jde, proti all star týmu. Už při rozcvičování bylo vidět, že ze soupeře jde respekt, a zároveň že my k nim chováme možná až trošku zbytečnou úctu. K zápasu toho moc psát nebudu, nastoupili jsme špatně, hráli jsme špatně, báli jsme se cokoliv udělat proti soupeři jako z vesmíru, který nás paradoxně ani tolik netlačil k chybám; za ty jsme si mohli povětšinou sami. Prohráli jsme 1:15, musíme zapomenout a odpoledne proti Austrálii hrát zodpovědněji a bez zbytečného respektu.
Odpolední zápas proti Austrálii se vyvíjel o něco lépe, přestože soupeř byl také minimálně o dvě třídy lepší než my. Pozitivně vnímáme, že jsme neudělali tolik nevynucených chyb jako proti USA a byli jsme schopni normálně zaútočit. První poločas jsme prohráli 2:8, ale v tom druhém jsme se zvedli a začali dávat naše útoky. Proběhlo i několik obran a dokonce jsme Australanům chytili callahan. Odcházeli jsme ze hřiště s výsledkem 7:15; s hlavami nahoře.
Středa
Ať už jsme si věřili na zápasy proti USA a Austrálii, jak jsme chtěli, všichni tak nějak tušili, že o třetí místo v power poolu se popereme s Jihoafrickou republikou. Za mírného deště jsme nastoupili proti soupeři z jiného kontinentu, opět jsme netušili, co od zápasu čekat. Hráli jsme dobře, koncentrovaně a vzali si poločas za stavu 8:4. Celkově jsme měli průběh celého zápasu pod kontrolou a vyhráli poměrem 15:9.
Tak máme splněno, třetí místo v power poolu, jdeme do osmifinále, kde nás čeká Kanada, další soupeř s velkým jménem. Začátek zápasu by se dal z naší strany označit za lehce přemotivovaný. Kanada potvrdila svůj útok, ujala se vedení a hned přidala break, skóre 0:2. Dali jsme vlastní útok a přidali break na oplátku. Vypadalo to, že bychom mohli hrát vyrovnaně. Soupeř nás však velice rychle vyvedl z omylu. Přestože jsme hráli dobře v obraně a několikrát jsme Kanaďanům útok vzali, nikdy jsme nebyli schopni zaskórovat. Jak z obrany, tak z útoku. Opět jsme zápas psychicky nezvládli - dostali jsme disk před zónu a tam o něj díky nesmyslné přihrávce přišli. Poločas jsme prohráli 2:8, v druhé půli jsme přidali už pouze jeden bod. V závěru zápasu již bylo vidět, že se někteří naši hráči začínají šetřit na další zápasy. Skóre 3:15 mluví za vše, ale je to škoda, snad jsem nebyl sám, kdo si myslí, že jsme severoamerickým soupeřům mohli dát mnohem lepší zápas, nasbírat pro sebe mnohem víc bodů a možná jim i trochu nahnat strach. To se ale nestalo, proto hrajeme o 9. – 16. místo.
Čtvrtek
Celou noc pršelo; probouzíme se do typicky britského počasí a vzápětí se dozvídáme, že dnešní zápasy se odkládají na neurčito. Jisté je pouze to, že hrát se budou čtvrtfinále ve všech kategoriích. Hřiště jsou příliš zničená. Celý den čekání v kempu, zda hrát budeme či nebudeme, není nic příjemného. Těsně před půlnocí se k nám dostává informace, že si zítra zahrajeme pravděpodobně jeden zápas o umístění, konkrétně proti Itálii.
Pátek
Čeká nás pouze jeden zápas, který rozhodne o konečném umístění (buď 9-12 nebo 13-16). Věděli jsme, že Italové budou těžký soupeř. A také jsme věděli, že spiritově se bude jednat o velice nepříjemný zápas. Naše očekávání se vyplňují, hláška střídá hlášku, do toho chvilku hustě prší, chvilku svítí sluníčko, nedaří se nám. Vedli jsme 7:6, pak ztratili poločas 7:8 a pak dokonce prohrávali poměrem 7:13. Donesli jsme ještě dva útoky a následně tak prohráli 9:15. Na poslední den jsme si schovali nejhorší zápas turnaje, nic se nám nepovedlo, dropovali jsme disky, zahazovali přihrávky a hádali se s Italy. Škoda, že zrovna na tento zápas se přijelo podívat nejvíc fanoušků, nebylo moc na co koukat.
Nic už nezměníme, bereme 13.-16. místo z celkových jednatřiceti týmů, což můžeme považovat za úspěch – podařilo se nám udržet české mužské ultimate na MS v první polovině. Zahráli jsme si zápasy proti světovým velikánům, i proti týmům z druhé polokoule a troufám si říct, že si velká část týmu zahrála během mistrovství svůj nejlepší zápas v životě. Teď už nás čeká jen party, sledování finále a dlouhá cesta domů.