Bylo to fajn, bylo to krásný. Bylo nás 14: Lea, Iva, Janička, Monika, Haňďa, Maruš, Áňa, Hani, Helča, Anežka, Anetka, Raduš, Marta, Radu. Na hřišti jsme se potkaly s týmy z Ruska (Lemon Grass), z Velké Británie (SYC), ze Švýcarska (Lotus), z Francie (YAKA), ze Slovenska (LayD´s) a znovu z Velké Británie a nakonec z Čech (PD). Všichni soupeři byli, jak se říká „k poražení“. Nám se podařilo vyzrát jen na jeden tým a díky tomu jsme skončily na 12. místě z celkem 15 celků.
Složení našeho týmu bylo bohužel dost rozdílné, než v jakém HB objely přípravné turnaje, ať už z důvodů zdravotních, finančních, pracovních či nutnosti nezameškat školu. Všechny jsme se sešly a začaly se herně seznamovat až ve Francii. Sehranost nám v útoku chyběla a bohužel se nám ji příliš nedařilo kompenzovat něčím jiným. Vždycky, když jsme začaly hrát chytře, se nám začalo ve hře dařit líp, fungovala dobře rozebraná obrana, obrana „clam“ při rozehrávce „mrtvého disku“ nebo v zóně, switchování, zastavení dlouhých přihrávek pomocí obrany „straight up“. V útoku pak pomáhalo uklidnit se, přestat tlačit na pilu, mluvit spolu a prostě hrát. Pochválit se můžeme za pěkné obranné zákroky a obětavost v útoku a i za to, že jsme se nesložily a až na občasné přeháňky jsme si zachovaly dobrou mysl a týmovou soudržnost. To, že v nás bylo víc, než říkají výsledky, ukázal zápas proti LayD´s (dolní čtvrtfinále o skupinu 9. - 12.), kdy Lea s Ivčou zakouzlily, promíchaly sestavu, změnily posty jednotlivých hráček a my bez respektu vlítly do zápasu, který jsme si pohlídaly od začátku do konce. To samé se nám ale v posledních dvou zápasech nepodařilo zopakovat, navíc se nám bohužel zranila Ivča. Zkušenosti a zážitky z turnaje ale určitě budeme moci zužitkovat na dalších akcích a proměnit je v budoucí výhry.
Pro mě bylo Bordeaux zamžené do rýmy a zachumlané do šátku, omotaného kolem bolavého krku, ale i tak bylo zábavné cestovat tam i zpět autobusem nacpaným českými hráči a hráčkami s jejich hrami, překřikováním a svačinkami. Bavilo mě i noční stavění našeho velikého stanu pro čtyři. Líbilo se mi potkávat na velké zelené pláni usměvavé a hlučné milovníky frisbee ze všech koutů Evropy. Užila jsem si výlet k oceánu a poslední letošní příležitost ke koupání. Svorně s ostatními jsem remcala čtvrtý den zase na to sladké máslo k snídani. Zběsile jsem utíkala před bouřkou do haly a přikrčovala se při dunění hromu. Drbala jsem si kousance od komárů. Ochutnávala jsem při večeřích krevety s dlouhými tykadly a černé slávky zamíchané do paelly, kterou nám uvařili na velkých pánvích u hřiště. Když jsem šla kolem místa, kde hrál zápas jeden z českých či slovenských týmů, volala jsem „Do toho“! Okoukla jsem, jak se rozcvičují ICENI, trochu i co teď v Evropě frčí v útoku a obraně a říkala jsem si, že na tom našem malém českém plácku máme na čem pracovat, abychom se evropské špičce (znovu) vyrovnali. To všechno mi dalo velkou chuť se rychle uzdravit a zase trénovat, nebo aspoň pomoct mladším hráčům, aby si tuhle atmosféru mohli vychutnat zas za rok.
Asi nejen můj velký dík patří všem, kteří letos pracovali na tom, aby HB měly příležitost na tomhle turnaji hrát, díky Míšo, Jano, Ájo a všechny holky, které jste trénovaly, hrály na kvalifikačních turnajích a na XEUCF 2013. Velký respekt všem koučům a kapitánům. Není to jen tak... a taky děkujeme sponzorům za zapůjčení stanů
Příští rok uplyne 10 let od prvního turnaje, kde hrály HB, jak to oslavíme?
Radka Blahoutová