WJUC 2012 - Dublin

Do země "věčného deště" a piva Guiness mě k dobrovolničení na Mistrovství světa juniorů vyhecovala Lenka z Písku, že to bude supr. Nakonec nás z Terminálu 1 do zemí mimo Schengen (někteří Britové asi fakt nemají tušení, co znamená "šengen") odletělo pět. Šestá společnice kvůli škole nakonec neletěla. Lenka PE, Konop (jako oficiální fotograf turnaje) a Lenka VM, moje sestra Marie a já.

Dublinské letiště je fajn. Příjemné, vzdušné a samozřejmě zelené, tak jako celé Irsko. Funkční free wi-fi (narozdíl od Ruzyně) je příjemný bonus. A ani není daleko od města. 30 minut standardní MHD, která staví každých asi tak 200 metrů (na znamení). A nebo zdejší variantu Airport Expresu za asi tak čtyřnásobek ceny. A kdybyste někdy letěli do Dublinu a věděli dlouho dopředu kdy: AirLingus je nízkonákladovka (národní dopravce) a letí přímo z Prahy 3 hodiny. Za stejný peníze ale při bookování o měsíc dřív u Lufthansy dostanete pěkně najíst a ještě si pobudete 8 hodin ve Franfurtu.

A tak něco k samotnému turnaji, můžete si to přečíst jako celý článek, nebo jen vybranou část. V druhém případě ale určitě nebudete chápat různé souvislosti a tak šup šup od A do Z. ;-)

Zázemí - ubytování, jídlo

Zázemí luxusní. Dublin City Univerity (DCU), klasický studijní kampus britského typu ležící na okraji města, poskytl ubytování pro všechny účastníky a organizátory (něco kolem 1100 lidí). Tedy mimo těch, co chtěli trochu ušetřit. A že celkem bylo z čeho, cena za jednolůžko: 35€ za noc. Včetně snídaně. Snídaně i večeře luxusní, oběd jak každý chce a tak se dobrý housky balily s sebou - tak jako v ČR na turnaji. Izraelci (a možná i někdo další) bydleli mimo. DCU je jedna velká sportovní univerzita. S bazénem, tenisovými kurty, hřišti pro rugby, na malou kopanou a parky okolo. Tak mě napadá, jaktože při takový podpoře sportu měli Irové z olympiády tak málo placek ... Celý areál je srovnatelný s pražským Strahovem (centrum WUCC 2010) s tím rozdílem, že je asi o 45 let novější a zahrnuje i vzdělávací budovy. Pro studenty ráj. Včetně prostorné místnosti The Hub, kde se každý večer odehrávala jedna společenská aktivita.

První den

Opening Ceremony a první herní den proběhl v naprosté pohodě. V úterý ráno jsme nastoupili do pracovního procesu. Bylo nádherně, i když odpoledne začaly malinko ulítávat párty stany chránící scoorekeepery před nepřízní počasí. Ale ještě furt pohodička, prázdninky. I na to ultimate se dalo ve všech kategoriích koukat. Poprvé nás začíná iritovat jistý Švéd, který hrdě nosí jedno seprané triko s logem WFDF a doslova buzeruje dobrovolníky. Máme úterý večer a vše je v naprostém klidu, až na tu náhodně zahlédnutou předpověď počasí. V Hubu proběhla soutěž na téma kreativita z lepenky a izolepy, nakonec ze tří zúčastněných novozélandských skupinek vyhrála skupina, která postavila model Tower Bridge a fakt se jim povedl.

Hřiště

Dva herní areály (velký kolejní park, fotbalová/rugbyová hřiště) nabízely 11 hřišť. Tráva na klasických hřištích pěkná, udržovaná. Parková už byla trochu horší, ale stále pěkné hřiště, které by spousta českých týmů brala jako tréninkové. Ale jen do té doby, než by pořádně zapršelo. Ta chvíle nastala ve středu dopoledne. "Pověsti nelhaly, jsou tam a čekají", tahle hláška z cimranovské hry Blaník mě napadla při pohledu na černou oblohu v devět ráno, aby o tři hodiny později (při nekoukatelném zápasu Women U20 GB vs. Austrálie - kvůli větru a dešti) bylo vše přerušeno kvůli terénu a zápasy z Albert College Park byly dohrány odpoledne ve fotbalovém areálu. On to, pravda, nebyl typický letní deštík, ale pořádná průtrž mračen, která podmáčela celou obrovskou - udržovanou - louku na několik dní dopředu. Nicméně bylo jasné, že typické ostrovní počasí je konečně, ve středu v poledne, tady.

Plán B

Na středu večer byla naplánovaná Otevřená diskuze o budoucnosti juniorského frisbee. V určený čas se na avizovaném místě v kampusu sešlo asi 40 lidí, ukázalo se ale, že je to identický čas a místo pro coach meeting. V jednom dílu seriálu Simpsonovi pronese Quimpy klasickou frázi: "Je čas na plán B" a vytáhne zpod saka velkou složku s nápisem "Plan B". Šéf turnaje Dominick Smyth ten díl asi neviděl, ale chybělo jediné - velké B na jeho dokumentech. Plán B spočíval v druhém areálu vzdáleném necelých 20 minut chůze, který nahradil podmáčený Albert College Park. Výpočetní oddělení organizátorů zatím dalo dohromady alternativní rozpis, který zahrnoval všechny neodehrané zápasy a všechno mělo proběhnout OK. Ale pozor - očekávejte prosím i plán C. S odstupem času mi jeden coach přišel trochu vtipný, když se mu nelíbilo, že jeho tým má o zápas víc den před semifinále, než jiný ... Nicméně den ještě nekončí, na středu večer byla jako společenská aktivita připravená Dancing Night. Tak s příchodem pěti českých staffů na parket stoupl počet účastníků asi o 20% a po brzkém odchodu Novozélanďanů se z toho stala čistě staff párty a tak se šlo raději spát.

Plán C

Oficiálně Plán C už uveden nebyl. Ve čtvrtek byl sice hurikán pryč, nechal ale svoje stopy v podobě občasného mrholení a zatažené oblohy. PowerPooly byly odehrány, ale hřišť na pátek bylo přesně sedm z původních jedenácti, protože hřiště z Plánu B byly nepoužitelné a primární fotbalový areál už taky mlel z posledního. Šéf turnaje tak musel vyřešit, jak nacpat už tak o 20 minut zkrácená utkání do rozpisu, kam se vše vejít prostě nemohlo. Ona ta umělá tráva má něco do sebe ... Nicméně řešení se přeci jen našlo a to dost progresivní, prostě zrušíme čtvrtfinále a pak se to vejde. No tak dobře, nakonec se všichni dokázali domluvit, i když to zrovna jednoduché nebylo. A zatím vesele v Hubu probíhala Trading Night, kde nic netušící hráči ještě věřili v zítřejší boj o medaile. Ale atmosféra byla perfektní, tak trochu náhrada za středeční Dancing Night ...

Organizátoři, koordinace

Asi tak nějak tušíte, že od středy odpoledne byl celý organizátorský tým, čítající navenek 5 "yellow t-shirts" a v pozadí další 3-4 "ajťáky", pod takovým malým tlakem. Je ale třeba říct, že vše zvládli, i přes naprostou nepřízeň počasí (mohlo být sice hůř, ale to už by bylo fakt peklo), s úsměvem na rtech a neutuchající energií. To vše s pracovní dobou asi tak 20 hodin denně. Fakt je, že třeba dobrovolníci (staff) na WUCC měli lepší přehled o své pracovní době díky systému čtyř lidí na jedno fotbalové hřiště s jasně daným rozpisem minimálně den dopředu. V Dublinu tenhle rozpis platil v pondělí a v úterý. Všechny další dny byly řešeny ad-hoc srazem vždy ráno po snídani a systém asi jako v tanečních: staffáci, zadejte se. A především - ani prakticky nevyslovované - be helpful. Věčné změny generovaly spoustu otázek a oranžové tričko staffů bylo jejich oblíbeným terčem. Ona ovšem taky turnajová nástěnka byla aktuální asi tak jako informační panel Klubu českých turistů na Podkarpatské Rusi. Když se objevil denní rozpis během dopoledne, byl to úspěch. Nicméně informace pochopitelně primárně proudily přes trenéry a taky turnajový Newsletter.

Dobrovolníci - Staff

Zmínil jsem se o dva odstavce výše o staffácích - přibližně 40 lidech, kteří věnovali týden volného času a přijeli počítat body, měřit čas, nosit vodu a připravovat hřiště pro všech asi 50 týmů. Bylo to Mistrovství světa a tak Irsko poctila návštěvou slečna i z USA, dál stopky mačkali i 4 Češi, asi 6 Poláků, nějací ti Němci a samozřejmě hlavně Irové. Mnohé člověk potkával každý den několikrát, u dalších bylo zjevné, že se zrovna nepřetrhnou a ono se to nějak udělá. Naštěstí těch proaktivních byla naprostá většina a tak i metoda organizovaného chaosu (od středy do konce) celkem fungovala a lidské zdroje pro šéfovská žlutá trika byly k ruce. Za tu celou nebetyčnou dřinu ;-) si všichni vysloužili kromě oranžového staff trika také klasický šňůrový batůžek s diskem a rukávky. Trošku škoda, že pěkný Tournament Guide se spoustou užitečných informací jsme tedy obdrželi až poslední den, to mi přijde jako největší "fail" organizátorů. Což je vlastně pro organizátory docela dobrá vizitka :). Ale přeci jen ještě jeden flek - nezapisovaly se asistence a skórující hráči, prý že by se to nestíhalo. Když tak koukám na místy nekompletní výsledky na results.wfdf.org, tak už asi chápu, kde by bylo úzké hrdlo. U staffů na hřišti by to spíš nebylo. Docela škoda.

Hra

Tak a jsme u pátku, tedy nevyřčeného plánu C, kdy se improvizovalo na všech frontách, protože se hřiště postupně měnila v bahenní lázně a z těch špatných variant bylo třeba vybrat vždy tu nejméně blbou. Nicméně už nám opět svítí sluníčko, takže můžeme být vlastně rádi, že se na dublinskou trávu vrátilo klasický ultimate s náhravkami a přesnými dlouhými hody. Ono totiž od úterý odpoledne do čtvrtka bylo nejrozšířenější herní taktikou známé "Huck and D". Ovšem celkem bez ohledu na to, jak foukal vítr. Spousta týmů to tam střílela i v naprosto nepochopitelný okamžik, to pak člověku srdce krvácí. Ovšem je krásně, ptáčkové zpívají a kanadský Open tým se pere o finále se svým sousedem. Všichni fandí samozřejmě Kanadě, protože USA fandí ti všichni rodiče, kteří si udělali výlet do Evropy (aby se podívali, kde leží). Javorové listy ale neuspěly, stejně jako jediný evropský tým v semifinále - Německo - proti Kolumbii.

Zcela stranou hlavního dění se odehrávala lehce bahenní bitva mezi GB a Francií v kategorii Women U20. Vyhrocený závěr dal vzpomenout na kultovní britský seriál Jistě pane premiére, kde vševědoucí stálý tajemník Sir Humphrey Appleby poučuje premiéra: "Jadernou zbraň nemáme přece proti Rusům." "A proti komu teda?" "No přece proti Francii." "Francii? Vždyť to jsou naši spojenci!" "Teď, NÁHODOU, posledních 700 let to byli naši nepřátelé". Nakonec si GB svůj boj o alespoň desáté místo vybojovala a umístění nakonec vlastně potvrdilo loňskou Wroclav, kde se Evropské týmy poskládaly obdobně. V horních příčkách byly karty rozdané celkem jasně, USA a Kolumbie si do finále došly bez větších potíží, aby v něm v sobotu kolumbijské holky získaly zlato.

Finále

ME Open U17 se odehrálo již v pátek odpoledne, Itálie v něm příliš nedala šanci Němcům a tým s možná nejpěknějšími dresy (koloseum) získal zlaté placky. Velké finále, v pořadí teprve druhého samostatného MS juniorů, se odehrálo pro změnu ve zcela jiné lokaci, tentokrát ale dopředu plánované. Stadion o rozměrech typu pražský Ďolíček s hebkou trávou nejdříve nabídl finále Women U17, trojčlenné kategorie. Ze tří týmů evropského mistrovství U17 byly nejlepší Rakušanky, když přehrály Britky nejen taktikou (GB taktika byla obdobná úterý a středě) ale i výškou.