Jak se skáče (nejen) v českém rybníčku

Březen je pro nás, frisbeejáky, velmi důležitý měsíc. Právě nám skončila halová sezóna a drtivá většina z nás se už nemůže dočkat, až zaklidí sálovky do skříně a místo nich zase zařadí do botníku nablýskané kopačky. Zimní příprava nabírá konečně pořádný spád a těšíme se, až nás nebudou omezovat stěny tělocvičny a budeme nespoutaně běhat a létat po travnatém hřišti. Létat? Ano, opravdu mám na mysli létání vzduchem čili skákání rybiček. A jelikož v březnu není příliš akcí, o kterých by se daly psát zajímavé reporty, rozhodl jsem se, že se pověnuji právě rybičkám. Proto jsem oslovil vytipované "rybáře" napříč různými týmy, o kterých vím, že se skákání nebojí, aby sepsali krátkou esej o jejich motivaci hnát se nebojácně za diskem klidně hlavou proti zemi. Zadání znělo, že mají motivovat hráče, kteří rybičky tolik neskáčí, aby začali. Aby si řekli: "Tak tohle mě nenapadlo, to bych měl zkusit, takhle jsem o tom nepřemýšlel!"

 

Jestli se jim to povedlo, budete moct posoudit sami. Každou další březnovou sobotu vyjde na 3sb.cz článek, ve kterém si vždy 3-4 z těchto esejí budete moct přečíst a posoudit, jestli TO právě není recept pro vás, proč s rybičkami začít. A vás, kteří se považujete za zkušené rybáře, ale z nějakého důvodu jsem vás neoslovil, vyzývám, ať se na toto téma nebojíte přispět v komentářích.

 

16. března - Rybičkopedie 2 (Aurora Lešnik, Jirka Zdvomka a Vojta Pepíno Sládek)

23. března - Rybičkopedie 3 (Lipi, Betty Hodačová)

30. března - Rybičkopedie 4 (Štěpán Materna, Čégo, Martin Prach, Sofča)

 

Lipi a 3SB